39 C 106/2022-51 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení celkové částky 57 275,43 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaný dohodnutý a zákonný úrok, dohodnutý úrok a zákonný úrok z prodlení v procentuální výměře), a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o zápůjčce z 22. 8. 2018 a 19. 4. 2018, když žalované z titulu těchto zápůjček vznikla povinnost vrátit sjednanou zápůjčku spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatky za zpracování administrativní činnost, vedení účtu a komfortní splácení. 2. Žalovaná své povinnosti ze zápůjčky neplnila, předepsané splátky přestala hradit a dostala se do prodlení. Takto vzniklá pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávky postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 3. Pokud soud vydal v této věci platební rozkaz, nepodařilo se jej žalovanému doručit do vlastních rukou. Za tohoto stavu byl platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 4. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. Pokud byla po zrušení platebního rozkazu opětovně žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření ohledně rozhodnutí bez jednání, tyto písemnosti soudu byly žalovanému doručeny do jím užívané datové schránky fikcí 11. 7. 2022. 5. Žalovaný se nevyjádřil ani k žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., soud měl tedy za to, že i žalovaný takto dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. 6. V rámci této právní věci soud provedl dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak smlouvou o zápůjčce z 19. 4. 2018 [číslo] výzvou žalovanému k plnění z 25. 2. 2021, smlouvou o zápůjčce [číslo] z 22. 8. 2018, oznámením o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020, poštovním podacím lístkem z 14. 2. 2020 a 26. 2. 2021, tabulkou umoření z 27. 1. 2020 ke smlouvě [číslo] z 19. 4. 2018, tabulkou umoření z 27. 1. 2020 ke smlouvě [číslo] z 22. 8. 2018, seznamem postoupených pohledávek a smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020, výpise z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018. 7. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: 8. Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], je zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikatelských aktivit této obchodní korporace je mj. poskytování úvěrů. Žalobce je rovněž zapsán v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze s oblastí podnikání poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018). Žalovaná uzavřela s poskytovatelem zápůjčky dvě smlouvy o zápůjčce, a to smlouvu [číslo] z 19. 4. 2018. Dle této smlouvy činila výše zápůjčky 27 000 Kč, když žalovaná měla kromě zápůjčky zaplatit poskytovateli i poplatek 21 775 Kč (sestávající se z úroku 6 617 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost 9 210 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu 5 948 Kč). Celkem tak měla na této zápůjčce žalovaná uhradit 48 775 Kč formou 18 měsíčních splátek ve výši 2 710 Kč s výší poslední splátky 2 705 Kč. Úrok ve smlouvě byl dohodnutý ve výši 29 % ročně. Z tabulky umoření dluhu z této smlouvy vyplynulo, že žalované byla zápůjčka poskytnuta 19. 4. 2018, když žalovaná uhradila splátky v dubnu, červnu a srpnu 2020, když nadále ničeho nesplácela, a na jistině zápůjčky tedy dluží částku 19 969,77 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z 22. 8. 2018 je prokázáno, že tuto smlouvu opětně uzavřel právní předchůdce žalobce se žalovanou, když žalované byla dle této smlouvy poskytnuta zápůjčka 40 000 Kč z titulu refinancování zápůjčky [číslo]. Kromě samotné zápůjčky měla žalovaná hradit i poplatky, částky za zpracování, vedení účtu a komfortní splácení, když měla uhradit celkem 74 167 Kč po dobu 60 týdnů, přičemž výše splátky činila 1 237 Kč a poslední splátka 1 184 Kč. Z tabulky umoření dluhu k této smlouvě vzal soud za prokázáno, že žalovaná na této zápůjčce dle smlouvy [číslo] sjednané 22. 8. 2018 čerpala téhož data 40 000 Kč, hradila však splátky nepravidelně, resp. na splátkách uhradila pouze a toliko 2 916,81 Kč, když s ohledem na výši zápůjčky činí zůstatek dluhu 37 083,19 Kč, nikoliv 37 305,76 Kč, jak bylo vyčísleno a požadováno žalobcem. Z bližšího obsahu smluv o zápůjčce soud zjistil, že žádným způsobem nebylo zohledněno to, jakým způsobem poskytovatel zápůjčky prověřoval úvěruschopnost žalované, když pokud žalobce zmiňoval zákaznické karty týkající se příjmů, výdajů a prověření úvěruschopnosti žalované, tyto nebyly doloženy. Z údajů ve smlouvách o zápůjčce není zřejmé, jakým způsobem tedy poskytovatel zápůjčky prověřoval úvěruschopnost žalované, když žalovaná z titulu zapůjčených finančních prostředků žalobci dluží v případě smlouvy [číslo] částku 37 083,19 Kč a v případě smlouvy [číslo] žalobcem požadovaných 19 969,77 Kč, když tyto částky jsou žalobcem požadovány v žalobě včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, přičemž žalobce nadále požaduje procentuální výměru zákonných úroků z prodlení a úroků v dohodnuté výši 29 % ročně z požadované jistiny od 21. 1. 2020. Sama žalovaná se ve věci písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřila, neuvedla tedy ničeho právně ani skutkově významného či podstatného (smlouva o zápůjčce [číslo] z 22. 8. 2018, smlouva zápůjčce [číslo], tabulky umoření k těmto smlouvám z 27. 1. 2020 č. l. 34 a 35 spisu. Pohledávky vzniklé takto za žalovanou byly smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 postoupeny na současného žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna (oznámení o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek z 20. 1. 2020). 9. Co se týče právní kvalifikace věci, soud tuto věc posoudil s ohledem na dataci uzavřených smluv dle § 3028 odst. 1 OZ, tedy podle nového občanského zákoníku. 10. Podle ustanovení § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji využil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, které odporuje zákonu, či zjevně narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 1 OZ zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy, který spočívá ve významném navýšení výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných nejen od spotřebitele, ale jestliže je to nezbytné, i z databází, které umožňují posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů. Úvěr je poskytnut pouze tehdy, jestliže z výsledku posouzení spotřebitele vyplývá, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, když je posuzována schopnost spotřebitele splácet sjednané měsíční splátky úvěru porovnáním příjmů, výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 15. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději, s přihlédnutím k nálezu ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Sb. a rozhodnutí NSS, č. j. 1 As 30/2015-39, soud dospěl k závěru, že pokud žalobce požadoval po žalované plnění z titulu zápůjčky, v řízení nebylo prokázáno, byť žalobce tvrdil opak, že by řádným hodnověrným a podrobným způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, tedy schopnost poskytnuté zápůjčky splácet. V doložených smlouvách o zápůjčce naprosto absentuje, jakým způsobem a z jakých dokladů vycházel poskytovatel zápůjčky při posuzování úvěruschopnosti a schopnosti půjčku splácet v případě žalované. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené v srpnu 2018 vyplývá, že tato zápůjčka sloužila či měla sloužit pro jakési refinancování předcházejících závazků žalované vůči firmě [právnická osoba], přičemž v žádné ze smluv nebylo doloženo, že poskytovatel zápůjčky úvěruschopnost žalované zkoumal a pokud je zmiňována úvěrová karta, tato vůbec k listinným důkazům připojena nebyla. Soud tedy má za to a vychází v rámci hodnocení důkazů z toho, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádným a podrobným způsobem schopnosti a možnosti žalované ohledně splácení úvěru, kdy s přihlédnutím k § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že smlouva, resp. smlouvy o zápůjč