39 C 160/2021-81 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) byla dne 27. 3. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel, byť mu byl tento poskytnut, když tak z titulu nesplaceného úvěru a poplatků za úvěr dluží žalovaný žalobcem požadovanou částku. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaného dne 1. 1. 2021 žalobci. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Pokud byla žalovanému doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k rozhodnutí bez jednání, tyto písemnosti má žalovaný doručeny fikcí, když k doručení došlo desátým dnem od data vyvěšení sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na úřední desku soudu dne 16. 11. 2021, neboť se obsílka zasílaná prostřednictvím pošty vrátila zpět nevyzvednuta s tím, že adresátu bylo uložení zásilky oznámeno, přičemž žalovaný si obsílku nevyzvedl v úložní době. Důvodem pro vrácení obsílky bylo to, že žalovaný neměl domovní schránku. Soud měl tedy za to s ohledem na obsah poučení ve výzvě dle § 115a o.s.ř., že i žalovaný dává souhlas s rozhodnutím bez jednání. V rámci provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: Z jiné úřední a rozhodovací činnosti je soudu známa existence právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]), když se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když předmětem podnikatelských aktivit této firmy je mj. poskytování nebankových úvěrů a půjček. Z označení žalobce rovněž vyplynulo, že se jedná o obchodní korporaci zapsanou v obchodním rejstříku Krajského soudu v Brně. S ohledem na nečinnost žalovaného soud nemá důvod pochybovat o existenci právního předchůdce žalobce i žalobce samotného, když navíc nahlédnutím do veřejného rejstříku si soud existenci žalobce ověřil prostřednictvím internetového vstupu do obchodního rejstříku KS [obec]. [právnická osoba] uzavřela 27. 3. 2017 se žalovaným prostřednictvím webových stránek [webová adresa]) smlouvu o úvěru, když na těchto stránkách se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně telefonu a e-mailu a zřídil si uživatelský účet. Prostřednictvím dálkového vstupu žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce na základě své žádosti smlouvu o úvěru, když se jednalo o spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč, který byl žalovanému poskytnut na jeho účet č. [bankovní účet]. Variabilním symbolem pro zaplacení úvěru bylo [číslo]. Žalovaný měl úvěr poskytnut na dobu 30 dnů, když po uplynutí 30 dnů, tedy dne 26. 4. 2017 měl celý úvěr ve výši 8 000 Kč uhradit jednorázově k tomuto datu. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný, byť úvěr získal, ničeho neuhradil a dluží tak žalobci na jistině úvěru celkovou částku 8 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky firmy [právnická osoba], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o převodu částky 8 000 Kč z účtu poskytovatele úvěru na účet žalovaného na č. l. 19). Žalovaný tedy získal úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl vrátit jednorázově ve lhůtě 30 dnů od data poskytnutí úvěru. Žalovaný ničeho, ani částečně, nehradil. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla dne 1. 1. 202021 postoupena na žalobce, když o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn (oznámení o postoupení pohledávky z 2. 2. 2021, smlouva o postoupení pohledávky z 1. 1. 2021, seznam postoupených pohledávek). Jak již soud uvedl výše, žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, k žalobě se písemně ani jinou relevantní formou řádně nevyjádřil, ani soudu nesdělil žádné významné okolnosti této věci, když ze strany žalovaného nebylo ani prokázáno, že by pohledávka byla řádně, popř. po lhůtě uhrazena. Soud neměl důvod nevěřit skutkovým tvrzením žalobce o nevrácení platby z titulu úvěru. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní upomínky dle § 142a o.s.ř., žalovaný na tuto upomínku nereagoval. Co se týče právní kvalifikace věci, soud dle § 3028 odst. 1 OZ tuto věc posoudil ve smyslu právních předpisů platných a účinných v době uzavření smlouvy, tedy dle nového občanského zákoníku, když prostřednictvím registrace žalovaného a vytvoření jeho uživatelského účtu na stránkách poskytovatele úvěru došlo elektronickou formou k uzavření závazkového vztahu dle § 1721 a násl. OZ, přičemž žalovanému byl v souladu s ustanovením § 2395 OZ poskytnut úvěr, neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. V řízení bylo prokázáno, že na základě distančně uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka úvěru ve výši 8 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve lhůtě 30 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný však ničeho neuhradil, proto se dostal do prodlení. Žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, splnil své povinnost dle § 2398 odst. 1 OZ, přičemž žalovaný porušil neuhrazením úvěru § 2399 odst. 1 OZ. Po aplikaci právní kvalifikace této věci nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí bylo také v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný je dle § 1968 a násl. OZ v prodlení s úhradou svého dluhu z titulu úvěru, požadovaná výše úroků je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení, a to soudní poplatek 400 Kč, odměnu za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. V součtu tak musí neúspěšný žalovaný zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.