39 C 220/2021-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 136,02 Kč s příslušenstvím (kapitalizované zákonné úroky, kapitalizovaný úrok a procentuální výměru úroků v zákonné výši v dohodnuté výši 29 % ročně), a to z titulu toho, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných týdenních splátkách, když žalovaný tak měl zaplatit na úvěru částku 12 330 Kč, přičemž zápůjčka byla poskytnuta ve výši 7 000 Kč. 2. Městský soud v Brně nařídil v této věci jednání na den 18. 2. 2022, když žalobce se z neúčasti na tomto jednání omluvil podáním doručeným soudu dne 11. 2. 2022, přičemž na žalobě trval. 3. Žalovanému bylo doručováno na zjištěnou adresu jeho bydliště v [obec] ([ulice a číslo], [obec] – úřední adresa administrativního pobytu v sídle [stát. instituce]), přičemž žalovanému byla doručována žaloba, výzva k vyjádření a předvolání k jednání. K doručení těchto písemností žalovanému došlo fikcí dle výzvy podle § 49 odst. 2 o.s.ř., která byla po vrácení nevyzvednuté obsílky vyvěšena na úřední desce soudu dne 13. 12. 2021, když obsahem výzvy bylo i poučení žalovanému. Přes toto poučení žalovaný nereagoval, obsílku si nevyzvedl, byla tedy naplněna fikce doručení desátým dnem od data vyvěšení výzvy na úřední desku soudu. 4. Žalovaný se k žalobě písemně ani jinou relevantní formou nevyjádřil, neuvedl tedy ničeho právně ani skutkově podstatného a významného. 5. V rámci provedeného dokazování v této věci soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence právního předchůdce žalobce ([právnická osoba]), když se jedná o obchodní korporaci podnikající v oblasti poskytování úvěrů a půjček. Z doloženého výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce je prokázáno, že žalobce podniká pod obchodní firmou, se sídlem, identifikačním číslem a v právní formě tak, jak je žalobce ostatně specifikován v záhlaví rozsudku. Jedná se tedy rovněž o obchodní korporaci, která podniká v oblasti výroby, obchodu, služeb a rovněž poskytování či zprostředkování spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobce ze 7. 6. 2018). 6. Žalovaný uzavřel dne 21. 12. 2018 s firmou [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. OZ, když z bližšího obsahu této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč. Žalovaný měl zápůjčku ve výše uvedené výši poplatek za poskytnutí zápůjčky 5 302 Kč a úrok ve výši 932 Kč spolu s administrativním poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč splácet v pravidelných týdenních splátkách po dobu 45 týdnů ve výši 274 Kč, když poslední splátka činila 246 Kč Celkem měl žalovaný uhradit na zápůjčce sestávající se z výše uvedených položek 12 302 Kč (smlouva o zápůjčce z 21. 12. 2018). Z tabulky umoření z 27. 1. 2020 vztahující se ke smlouvě o zápůjčce [číslo] z 21. 12. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalovaný poskytnutou zápůjčku čerpal 21. 12. 2018 při sjednané úrokové sazbě 29 % ročně. Žalovaný splátky v týdenní výši tak, jak je shora uvedeno, nedodržoval, nebylo z jeho strany plněno řádně a včas, když zápůjčka byla žalovanému dle smlouvy poskytnuta bez toho, aniž by ve smlouvě či v dalších listinách bylo prokázáno, jakým způsobem žalobce, resp. právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. schopnost žalovaného dostát svému závazku ze smlouvy o zápůjčce. V rámci provedení důkazu tabulkou umoření a souhrnných informací k poskytnuté zápůjčce (úvěru) soud zjistil, že žalovaný k datu 28. 12. 2018 měl zůstatek nesplacené jistiny 6 636,04 Kč k 18. 2. 2019 6 136,02 Kč, když od února 2019 zápůjčka nebyla ze strany žalovaného žádným způsobem hrazena, a to ani částečně (tabulka umoření z 27. 1. 2020). Žalovaný tak dluží na jistině poskytnuté zápůjčky žalobcem požadovanou částku ve výši 6 136,02 Kč, když žalobce nadto požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, úrok 395,43 Kč a procentuální výměru zákonného úroku z prodlení od 21. 1. 2020 a dohodnutý úrok 29 % ročně rovněž od 21. 1. 2020. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným ve výši jistiny úvěru 6 136,02 Kč s příslušenstvím byla smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 postoupena na současného žalobce, když o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn téhož dne (smlouva o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020, oznámení o postoupení pohledávky z téhož data, informace o zpracování osobních údajů, poštovní podací lístek, seznam postoupených pohledávek). 7. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobce z 25. 2. 2021, když po žalovaném je touto výzvou požadováno z titulu zápůjčky 13 657,98 Kč, když žalovaný měl zaplatit do 12. 3. 2021 (výzva k plnění z 25. 2. 2021, poštovní podací arch z 26. 2. 2021). 8. Podle ustanovení § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, když podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, což platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či navýšení výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných nejen od spotřebitele, a je-li to nezbytné, i nahlédnutím do příslušných databází týkajících se bezprostředně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Úvěr je poskytnut jen tehdy, jestliže je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná. 12. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému a skutkovému ději má soud za to, že jestliže byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce s odkazem na § 2390 a násl. OZ, když nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, žalovanému byla poskytnuta zápůjčka 7 000 Kč vyplacená v hotovosti. Žalovaný měl tuto zápůjčku spolu s poplatkem 5 302 Kč, kapitalizovaným úrokem 932 Kč, částkou za zpracování, doručení a administrativní činnost 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a splácení 1 642 Kč vrátit v pravidelných týdenních splátkách 274 Kč s poslední splátkou 246 Kč. Součtem jednotlivých shora uvedených částek vyplývá, že byť žalovanému byla poskytnuta zápůjčka 7 000 Kč, žalovaný měl vrátit 12 302 Kč, přičemž procentuální výměra dohodnutého úroku, jak vyplynulo z tvrzení žalobce, činí 29 % ročně. Žalovaný na této smlouvě částečně hradil, když z titulu zápůjčky tak dluží žalobcem požadovanou částku ve výši žalobní jistiny, přičemž došlo následně k postoupení pohledávky za žalovaným na současného žalobce dle § 1879 a násl. OZ. Žalobce je tedy aktivně legitimován k soudnímu vymáhání pohledávky, když se soud ex offo zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je soudem shledána neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když byť žalobce tvrdil, že s odbornou péčí byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného jako klienta dle smlouvy o zápůjčce, z písemného vyhotovení smlouvy vůbec nevyplývá, že by po žalovaném byly požadovány jakékoliv údaje týkající se posouzení úvěruschopnosti, resp. schopnosti půjčku splácet. Pokud žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil uzavření smlouvy a žalobce tvrdil, že bylo postupováno s odbornou péčí ohledně zjišťování úvěruschopnosti, nic takového přes tvrzení žalobce doloženo nebylo. Soud má tedy za to, že pokud žalobce tvrdil, ale neprokázal, čemuž nasvědčuje i písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce, že zkoumal schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, nelze jinak, než konstatovat, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval a žádným blíže nedoloženým způsobem případnou schopnost půjčku splácet nezkoumal, když z písemného vyhotovení smlouvy o zápůjčce nic nevyplývá ohledně tvrzení žalobce o řádném dodržení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce, od které žalobce s přihlédnutím k postoupení pohledávky odvíjí svůj nárok, je absolutně neplatná, když bylo v řízení prokázáno, že částka 7 000 Kč byla žalovanému poskytnuta. Jedná se v tomto případě o be