41 C 125/2021-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 181,13 Kč a částku 1 096,12 Kč, vše s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku. 2. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a žalovaným byly ve dvou případech, a to dne 8. 1. 2015 a dne 9. 9. 2014 uzavřené smlouvy, na základě kterých se žalovaný stal dlužníkem uvedené společnosti. V prvním případě šlo o půjčku ve výši 10 000 Kč a ve druhém případě o půjčku ve výši 6 000 Kč. Pohledávky za žalovaným na žalobce přešly na základě postupní smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Dále žalobce uvedl, že žalovaný finanční prostředky čerpal po řádném prověření jeho majetkových poměrů, když úvěruschopnost žalovaného byla věřitelem shledána dostatečnou. V průběhu smluvního vztahu žalovaný na zapůjčenou částku 10 000 Kč uhradil 8 210 Kč. Platby byly předně započtené na jistinu a na sjednané poplatky. Z první smlouvy tak žalovaný dluží na jistině částku 7 181,13 Kč, na kapitalizovanému úroku částku 6 562,68 Kč, což odpovídá 23,72 % úroku ročně z dlužné z částky 7 181,13 Kč za dobu od 19. 2. 2016 do 6. 12. 2019. Dále částku 2 215,98 Kč představující 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 7 181,13 Kč za dobu od 26. 2. 2016 do 6. 12. 2019. Zároveň platí, že částka 10 000 Kč byla poskytnutá žalobci na dobu 58 týdnů a společně s poplatky měla být uhrazená do 18. 2. 2016. Jelikož žalovaný porušoval své povinnosti a neuhradil do posledně uvedeného data celou dlužnou částku, bylo možné po něm nárokovat vše uvedené ve výroku I. rozsudku. 3. Co se týká druhé smlouvy o půjčce, tak kromě jistiny ve výši 1 096,11 Kč dluží žalovaný ještě kapitalizovaný úrok ve výši 1 089,11 Kč, a to právě z jistiny ve výši 1 096,11 Kč za období od 21. 10. 2015 do 6. 12. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 367,90 Kč, který je přestavován 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 096,11 Kč za období od 28. 10. 2015 do 6. 12. 2019. Dále úroky ve výši 23. 72 % ročně a úroky z prodlení vždy jdoucí z jistiny dluhu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Půjčka ve výši 6 000 Kč měla být uhrazená žalovaným v 58 týdenních splátkách po 183 Kč Celkem žalovaný měl na půjčku celkem zaplatit 10 614 Kč. 4. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 5. 9. 2022 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil. Dále lze uvést, že po telefonické domluvě si žalovaný vyžádal soudem zaslat relevantní listiny (věci se týkající) na adresu podle záhlaví žaloby. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8. 1. 2015 vyplývá, že byla uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným. Šlo o půjčku ve výši 10 000 Kč Celkem na ni mělo být uhrazeno 17 690 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. 6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] vyplývá, že žalovaný dne 9. 9. 2014 požádal o částku 6 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že výsledná částka, která má být na půjčku uhrazená, činí částku 10 614 Kč, přičemž uhrazená měla být v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Další práva a povinnosti byly sjednány v dalších článcích smlouvy. 7. Z prověření úvěruschopnosti ze dne 8. 1. 2015 vyplývá, že žalovaný pracuje jako operátor, když jeho příjem činí 15 000 Kč měsíčně a výdaje necelých 12 000 Kč měsíčně s tím, že jeho příjem ve zbytku umožňuje takto krátkodobou půjčku hradit. 8. Z postupní smlouvy bylo zjištěné, že pohledávka za žalovaným byla postoupena do majetku současného žalobce, o čemž svědčí i přílohy k postupní smlouvě se vztahující a charakterizující obě dvě pohledávky uplatněné v tomto řízení. 9. Z další karty zákazníka/žalovaného ze dne 9. 9. 2014 vyplývá, že jeho celkové příjmy domácnosti činí částku 15 100 Kč a výdaje částku 11 700 Kč. 10. Dále je zjevné, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na současného věřitele a byl vyzván k úhradě dluhu ze strany zástupce žalobce. 11. Soud dále uvádí, že pohledem ustanovení obsahu smlouvy § 1746 soud hodnotil obě dvě uzavřené smlouvy o půjčce, jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Zároveň jako smlouvy spotřebitelské, když na straně jedné vystupoval profesionál/osoba provozující podnikatelskou činnost, která spočívá v poskytování úvěrů, zápůjček apod. a na straně druhé spotřebitel. Dále soud uvádí, že pro datum uzavření obou smluv bylo nezbytné na věc aplikovat i obsah zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů. Pohledem ustanovení § 1 a § 3 zákona č. 145/2010 Sb. Je jasné, že se v této věci jde o spotřebitelské úvěry, na které uvedený zákon dopadá. S ohledem na povinnosti zatěžující poskytovatele úvěru/zápůjček ve smyslu poskytnutí řádných informací potencionálnímu dlužníkovi a posouzení jeho schopnosti, jako spotřebitele/dlužníka (ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 za použití ustanovení § 22 odst. 5 posledně citovaného zákona) soud pohledem listinných důkazů dovodil, že žaloba byla podaná důvodně. 12. Jasné je a sporné mezi stranami sporu ani nebylo (pro absenci vyjádření se žalovaného), že by žalovanému finanční prostředky neměly být poskytnuté (částky 10 000 Kč a 6000 Kč), neboť žalovaný je měl převzít v hotovosti při uzavření obou dvou smluv. Ve vztahu k prověření žalovaného majetkových poměrů pohledem výše čerpaných částek a obou karet klienta lze uvést, že si věřitel nepočínal zjevně ledabyle, když prověření možností žalovaného hradit převzaté částky odpovídalo výši převzatých částek. Nadto žalovaný velkou část obou dvou půjček po delší dobu také splácel. Pokud pak došlo k nějaké změně jeho majetkové situace, nelze to dávat do souvislosti s jednáním věřitele, který mu půjčoval nižší částky na krátké období. 13. Co se týká výše úvěru, přiměřenosti jednotlivých poplatků, které žalobce ve vztahu k žalovanému nárokoval s ohledem na skutečnost, že nejde o bankovní subjekt, nepovažoval soud částky, které žalovaný žalobci hradí, pohledem obsahu jasných a jednoduchých smluv za nějak horentní. Proto je žalobci přiznal, a to včetně příslušenství, tedy sjednaného úroku (§ 1802 a násl. občanského zákoníku) a úroku z prodlení ve smyslu obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení žalovaného byl stanovený fakticky správně (§ 1970 občanského zákoníku). 14. Na tomto místě je vhodné dodat, že v této věci záleželo i na aktivitě žalovaného, jakým způsobem k řízení přistoupí, zda se bude bránit, i zda bude schopen domluvit se na splátkovém režimu apod. Jelikož se tak nestalo, rozhodl soud o přisouzení celého nároku žalobci. Delší lhůtu k plnění soud stanovil z důvodu lepší možnosti žalovaného uhradit dluh dobrovolně, když tomu lépe odpovídá 15 denní lhůta, než lhůta obvyklá – 3 denní. Delší lhůta k plnění rozhodně nad míru přiměřenou nepoškodila ani žalobce (§ 160 o. s. ř.). 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly přiznány ve věci zcela úspěšnému žalobci. Tomu náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Doplatek soudního poplatku soud ve věci ve výši 600 Kč nevybíral, když se žalovaný zdržoval na území ČR a obecně podmínky pro vydání elektronického platebního rozkazu tak byly splněné, přestože ve věci vydán nebyl. Dále ve věci procesně úspěšnému žalobci náleží odměna za poskytnuté právní služby. Ta byla vypočítaná podle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Odměna advokáta se skládá z náhrady za tři úkony právní služby 3x 200 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení, za předžalobní upomínku a za sepis žaloby (§ 11 a § 13 citované vyhlášky). Dále žalobci náleží 3 paušály po 100 Kč v souladu s ustanovením § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 189 Kč Celkem tedy 1 489 Kč.