41 C 32/2022 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 191 141,15 Kč s příslušenstvím, uvedeným ve výroku I. rozsudku. V rámci odůvodnění žalobního návrhu žalobce uvedl, že žalovaný měl s žalobcem v minulosti uzavřenou smlouvu o nájmu, na základě které žalovaný užíval byt [číslo] ve 3. podlaží budovy v [obec], na ulici [ulice a číslo], č. or. 2, který náleží žalobci. Nájem byl sjednán na dobu od 1. 11. 2014 do 30. 4. 2015. Žalobce dále uvedl, že v rámci právní věci sp. zn. 54 C 68/2018 Městského soudu v Brně byl žalovaný v lednu 2021 z bytu vystěhován, přičemž o části nároku dlužného nájemného a ceně za služby s nájmem souvisejících, bylo rozhodnuto v právní věci sp. zn. 94 C 133/2019 téhož soudu. Nárok uplatněný v této věci se týká dlužného nájemného za období od června 2019 do ledna 2021 a zároveň nedoplatku na službách za období let 2018, 2019, 2020. Skutečně náklady spojené s užíváním bytu v roce 2018 činily částku 62 104,57 Kč, ovšem žalovaný z této částky uhradil jen částku 4 211 Kč. Tudíž nedoplatek činí částku 57 893,57 Kč. Část uvedeného nedoplatku ve výši 46 321 Kč byla žalobci přiznána rozsudkem ve věci sp. zn. 94 C 133/2019 Městského soudu v Brně. Dlužných tak zůstalo 11 572,57 Kč. Za období roku 2019 činily skutečné náklady na služby za byt užívaný žalovaným částku 63 737,87 Kč, když z té bylo žalovaným uhrazené 21 055 Kč. Zbývá tak uhradit ještě částku 41 682,87 Kč. V roce 2020 činily skutečně náklady na bydlení žalovaného částku 53 530,79 Kč. [jméno] žalovaný dluží v plné výši. Žalobce dále uvedl, že z jednotlivých dílčích částek požaduje také úroky z prodlení, když na místo z částek po 4 211 Kč, žalobce nárokuje příslušenství jen z částek po 4 122 Kč (V uvedeném ohledu šlo o písařskou chybu žalobce, která je však ve prospěch žalovaného, a která nemá na důvodnost a oprávněnost žalobního návrhu žádný vliv.) Dále žalobce uvedl, že poměrná část nákladů týkajících se ledna 2021 činí částku 5 360 Kč. 2. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou problém nemá, a že s jejím obsahem souhlasí. V bytě v minulosti bydlel a užíval jej do konce žalobcem uvedeného období. Pravdou je, že žalobci prakticky nic neplatil. Měl existenční těžkosti a byl nemocný. V současné době pravidelně užívá inzulin na cukrovku. Své povinnosti si v minulosti neplnil. Ovšem má za to, že by mohl žalobci alespoň ve splátkách na dluh hradit po 2 000 Kč/měsíčn. 3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci. 4. Z nájemní smlouvy do spisu založené je patrné, že se týká bytu [číslo] [anonymizováno] [číslo] v [obec], který žalovaný užíval od 1. 11. 2014 do 30. 4. 2015 O dluh, který vznikl na nájemném, byl žalovaný upomínán dopisem ze dne 16. 6. 2021, zaslaným mu na adresu jeho bydliště, a to i s rozpisem jednotlivých dlužných částek. 5. Z předávacího protokolu ze dne 9. 9. 2021 je zjevné, že žalovaný věděl o tom, že došlo k vyklizení jím užívaného bytu [číslo] pod adresou [ulice a číslo] v [obec], a že mu bylo předáváno vyúčtování, když výše pravidelných měsíčních plateb stran bytu byly od konce roku 2017 stejné. To, že je žalobce vlastníkem nemovitosti, vyplývá z [list vlastnictví] v k. ú. [část obce]. 6. Z výpočtového listu je patrné, že výše nájemného činila 4 105 Kč měsíčně a výše ceny za služby s nájmem související dosáhla částky 4 211 Kč měsíčně, a to od prosince 2017. Z vyúčtování služeb je zjevné, že reálné náklady za služby nemovitosti v roce 2018 činily 62 104,57 Kč, předepsaná záloha byla 50 532 Kč, uhrazeno bylo 4 211 Kč. V období roku 2019 pak byl reálný náklad 63 737,87 Kč, když uhrazené nebylo nic. Záloha pak činila částku 50 532 Kč. Stejně tak v roce 2020 nebylo na dluh nic uhrazené, když reálná výše nákladů dosáhla částky 53 530,79 Kč. 7. Z obsahu výslechu žalovaného bylo zjištěno, že v současné době pracuje u společnosti [právnická osoba] s výší příjmu kolem 16 000 Kč čistého měsíčně, když na invalidním důchodu pobírá částku cca 7 000 Kč čistého. Je schopný žalobci platit cca 2 000 Kč/měsíčn. Bydlí v nájemním bytě společně s přítelkyní. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, když obsah skutkových tvrzení byl dostatečným způsobem podpořený listinnými důkazy s tím, že žalovaný nárok jako takový nerozporoval. Jeho základ, tedy to že žalobce byt užíval, a že za něj nic neplatil, považoval soud, a to pro prohlášení žalovaného, fakticky za nesporný. Žalovaný odkazoval jen na skutečnost, že není schopný uhradit celou částku jednorázově, ale jen ve splátkách. 9. Soud pohledem obsahu skutkových tvrzení a provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem nemovitosti, ve kterém se byt [číslo] na [anonymizováno] or. [číslo] v [obec], užívaný žalovaným, nachází. Ve vztahu k němu měl žalovaný s žalobcem uzavřenou platnou nájemní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2201 a násl. (za využití ustanovení § 2235 a násl.) zákona č. 89/2012 Sb., ovšem jen do konce dubna 2015. Pokud žalovaný reálně byt užíval až do ledna 2021, což sporné nebylo, a zároveň to vyplývá i z obsahu rozhodnutí ve věci sp. zn. 54 C 68/2018 zdejšího soudu, ale i předávacího protokolu, bylo možné jednotlivé dílčí částky žalobcem nárokované v souhrnné výši 191 141,15 Kč, považovat za prokázané, když logicky součty jednotlivých nárokovaných měsíčních částek odpovídají, jak žalobcovým tvrzením, tak i listinám do spisu založeným. Zvláště pak vyúčtování a vyúčtování skutečných nákladů s bydlením souvisejících. Jelikož v průběhu historie a v průběhu žalovaného období byly měsíční částky, které měl žalovaný hradit, fakticky stejné, když prokázané nebylo, že by nad rámec skutkových tvrzení žalobce žalovaný něco mimořádně uhradil, nebyl dán žádný důvod žalobci nárok nepřisoudit, když právo pobírat nájem a cenu za služby s nájmem souvisejících má svoji oporu v ustanovení § 2246 a § 2247 zákona č. 89/2012 Sb. Pokud byl nájem na konci dubna 2015 ukončený, jde v této věci o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které má svoji oporu v ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. Jeho výše odpovídá výši nájemného a ceně za služby s nájmem souvisejících ve smyslu ustanovení § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., jenž byla v řízení prokázaná. 10. Žalobci náleží i příslušenství pohledávky, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal, neboť jak sám žalovaný uvedl, tak na svoje povinnosti, a to i pro svůj zdravotní stav, rezignoval, přestože věděl, kolik má každý měsíc hradit či by měl hradit. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Pro věc samotnou je již zcela nerozhodné, zda dluh žalovaného vzniknul z důvodu ledabylosti žalovaného, anebo z nedostatku finančních prostředků na jeho straně, případně z důvodů jeho zdravotních problémů. Soud pro dílem prokázaný sociální statut žalovaného a jeho majetkové poměry, které byly v tomto řízení alespoň částečně prokázané výslechem žalovaného a předloženou výplatnicí, stanovil žalovanému delší lhůtu k úhradě vzniklého dluhu. Ta zároveň účastníkům řízení slouží jako časové období, ve kterém by měli být schopni se případně dohodnout na splátkovém režimu (§ 160 o. s. ř.). Důvod pro nestanovení povinnosti uhradit dluh ve splátkách rozhodnutím soudu, soudu spatřuje v samotné výši žalované částky, v dlouhodobém neplnění povinností ze strany žalovaného, ale i ve výrazně nespravedlivém přístupu k zájmům žalobce. Pro vše shora uvedené soud ve věci rozhodl tak, jak je to uvedené ve výroku I. rozsudku. 12. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že byly přiznány ve věci úspěšnému žalobci. Tyto se skládají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 7 646 Kč, jakož i ze tří paušálů po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (právní zástupce žalobce účtoval odměnu za tři úkony právní služby), neboť v této věci podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/2015 žalobci náhradu nákladů řízení za poskytnuté právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. přiznat nelze, když žalobce je dostatečně materiálně a personálně vybavený, aby mohl obdobné právní věci řešit samostatně a bez kvalifikované právní pomoci. Celkem tak žalobci náleží částka 8 546 Kč Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.