41 C 60/2022-105 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 630,02 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu dlužného finančního plnění podle smlouvy o revolvingovém úvěru a využívání kreditní karty pod [číslo] kterou v minulosti žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce. Do výše částky 20 000 Kč mohl žalovaný finanční prostředky čerpat opětovně, při současné podmínce průběžného splácení čerpaných finančních prostředků. Protože žalovaný své povinnosti porušoval, věřitel prohlásil úvěr za splatný. Žalovaný před zesplatněním na úvěr uhradil jen částku 1 529,95 Kč. Po zesplatnění pak částku 2 000 Kč. Žalobce ve svém podání (založeném na čl. 69) rozepsal, jak a na co byly provedené úhrady na dluh započtené. Je přesvědčený o tom, že nárok na uhrazení jistiny ve výši 19 570,05 Kč, poplatků ve výši 4 059,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 446,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 278,99 Kč je po právu. Stejně tak jako úrok z prodlení ve výši 9 % jdoucí z dlužné částky 23 630,02 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 22,99 % ročně z částky 19 570,05 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 6. 10. 2022 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru pod [číslo] vydání a užívání kreditní karty, uzavřené mezi stranami dne 7. 3. 2018, je zjevné, že smlouva byla řádně podepsána oběma smluvními stranami. Smlouva byla uzavřená na dobu neurčitou, a že umožňovala, aby žalovaný čerpal z účtu [číslo] finanční prostředky do výše 20 000 Kč. Pro případ, že by došlo k prodlení s průběžnou úhradou revolvingového účtu, bylo podle čl. 6 možné dluh zesplatnit. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2019 (včetně její přílohy na čl. 58 a násl. spisu) vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupená do majetku současného žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dne 24. 10. 2019. 5. Ze sazebníku poplatků je patrné, že [právnická osoba], která finanční prostředky zapůjčila žalovanému, byla oprávněná účtovat za přečerpání úvěrového rámce částku 300 Kč měsíčně. Za zaslání upomínky pak 600 Kč měsíčně. 6. Z výpisů z účtu založených na čl. 44 - 49 spisu bylo zjištěno, že žalovaný k datu čerpání finančních prostředků v březnu 2018 získal finanční prostředky v rozsahu 20 000 Kč, které postupnými výběry vyčerpal. Nejvyšší výběr žalovaný provedl dne 13. 3. 2018. V následujících měsících se dluh žalovaného zvyšoval i o poplatky ve výši 300 a 600 Kč za upomínky. 7. Z tzv. dispozice ke smlouvě [číslo] se podává, že úvěrový rámec činil 20 000 Kč a nejvyšší hotovostní výběr pak částku 16 000 Kč. Zjevné je, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu. Z rozhodnutí o zesplatnění bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 1. 11. 2018 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 25 925,40 Kč. Stejně tak mu byla zaslána předžalobní upomínka před podáním žaloby na adresu podle žaloby, a to dne 30. 1. 2020. 8. Z tzv. úvěruschopnosti, se podává, že majetkové poměry žalovaného měly být individuálně posouzené s tím, že částka 20 000 Kč byla poskytnutá jako bezpečná částka, neboť žalovaný dlouhodobě pracuje s příjmem 16 135 Kč měsíčně a je svobodný. Žalovanému byly poskytnuté základní informace ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru. Ze žádosti o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru se podává, že žalovaný pracuje u [právnická osoba] s příjmem 16 135 Kč měsíčně, když pracovní poměr má zde sjednán od 1. 2. 2017 do 31. 1. 2019. Výši příjmu potvrdil na příslušném formuláři banky i zaměstnavatel žalovaného - [právnická osoba] 9. Ve vztahu k této věci soud uvádí, že mezi původním věřitelem/úvěrujícím a žalovaným, jako úvěrovanou osobou, byla uzavřená platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které byl žalovaný oprávněný čerpat finanční prostředky do výše úvěrového rámce činícího 20 000 Kč. 10. Soud nemá za to, že by poskytovatel úvěru zanedbal svoji povinnost ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.), neboť žalobce měl k dispozici sdělení zaměstnavatele žalovaného o výši jeho příjmu a žalovaný sám stejné informace uvedl i ve své žádosti o poskytnutí požadované částky revolvingového úvěru. Ze založených listinných důkazů, a to z obsahu smlouvy o úvěru a daného poučení spotřebiteli/žalovanému, je jasné, že se žalovanému dostalo dostatečného poučení o významu úvěru a o povinnosti jeho průběžného splácení, ale i o době trvání smluvního vztahu apod. Soud i pro výši čerpaného úvěru, výdělky žalovaného nedovodil, že by úvěrová smlouva měla být hodnocená jako neplatná, když úvěrující, potažmo žalobce nijak příkře nevybočil z mantinelů stanovených v zákonem č. 257/2000 Sb. 11. Přestože na dluh před jeho zesplatněním byla uhrazená jen jedna splátka a následně, po zesplatnění dluhu žalovaného, ještě částka 2 000 Kč a dílčí úhrady byly žalobcem zohledněné v provedených zápočtech na úroky, úroky z prodlení či jistinu, jak je žalobce rozepsal a vysvětlil ve svém doplnění na č. l. 69 a následující spisu, považoval soud žalobcem popisný skutkový stav věci nejen za logický, ale též za souladný s obsahem do spisu založených listinných důkazů. Soud proto neměl jediný důvod žalobci dlužnou jistinu, kapitalizované úroky a úroky z prodlení nepřiznat. Jasné je, že se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku dostal, a že výše úroků má svoji oporu v platném smluvním ujednání a výše úroků z prodlení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Soud při svém rozhodnutí zohlednil i to, že žalovaný na svoji procesní obranu rezignoval, a že poměrně velké množství žalobcem předložených listinných důkazů jeho nárok prokázalo. 13. Lze tak jen zopakovat, že bylo možné dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce nepodcenil prověření úvěruschopnosti žalovaného, když způsob, jakým byla prověřená, byl pro majetkové možnosti žalovaného, jeho pracovní zařazení a nepříliš vysokou částku úvěru, dostačující. Doložené listinnými důkazy také bylo, že žalobce pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení do svého majetku řádně nabyl na základě platné postupní smlouvy (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), o čemž žalovaného také řádně vyrozuměl. Pro vše výše uvedené mohlo být rozhodnuto tak, že soud nárok žalobci v plné výši přisoudil. Z důvodu jistoty soud stanovil k úhradě autoritativně uložené povinnosti delší lhůtu k plnění (15 denní) než obvyklou lhůtu 3 denní (§ 160 o. s. ř.). 14. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci procesně úspěšný. Náklady řízení představují: uhrazený soudní poplatek ve výši 946 Kč (přiznaný podle sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb.), náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby, tj. 3x 300 Kč (podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žalobního návrhu a předžalobní upomínku. Dále žalobci podle § 11 a § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží 3x režijní paušál, vždy po 100 Kč, jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 21 %. Tedy ve výši 252 Kč Celkem 2 398 Kč.