42 C 90/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 22.340 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], ve znění smlouvy téhož čísla ze dne [datum], ohledně jistiny ve výši 20.000 Kč v rámci tzv. krátkodobého úvěru splatného ve lhůtě 20 dnů od poskytnutí úvěru (do [datum]). Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku ve výši 23.536 Kč, když dlužná jistina byla navýšena o úrok ve výši 3.536 Kč při zápůjční úrokové sazbě 322,66 % p.a. Žalovaný však svůj dluh nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce, který se v tomto řízení domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč, úroku ve výši 3.686 Kč (3.536 Kč + 150 Kč náklady na upomínání), smluvní pokuty ve výši 2.340 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a zákonného úroku z prodlení, který žalobce částečně kapitalizoval na částku 669,04 Kč, ode dne [datum] jej požaduje do zaplacení. 2. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 6.026 Kč skládající se ze smluvní pokuty (2.340 Kč) a kapitalizovaného úroku (3.686 Kč), neboť žalobce na žalobě v daném rozsahu již netrvá, a soud proto řízení co do těchto nároků v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž v souladu s připojenou doložkou soudu bylo možno dospět k závěru, že s takovým postupem soudu bez nařízení jednání souhlasí) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 5. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a smlouvy téhož znění a téhož číselného označení pod [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný podepsal tuto smlouvu o úvěru splatnou ve lhůtě do 20 dnů od poskytnutí úvěru (do [datum]). Obsahem této úvěrové smlouvy bylo prvně sjednání úvěru v částce 8.000 Kč, ve znění zmíněného dodatku byl předmětem úvěr ve výši 20.000 Kč, při RPSN ve výši 3. 861,9 %, kdy na straně úvěrující vystupuje [právnická osoba] a na straně úvěrované vystupuje žalovaný. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku jistiny spolu s úrokem ve výši 3.536 Kč při zápůjční úrokové sazbě 322,66 % p.a. Žalovaný úvěr čerpal bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě a označený jménem žalovaného, a to dne [datum] v částce 8.000 Kč, dne [datum] v částce 900 Kč a 8.000 Kč a dne [datum] v částce 3.100 Kč, jak vyplývá z výpisů z účtu předchůdce žalobce. Součástí textu smlouvy, je mj. uvedeno prohlášení„ klienta“ o tom, že se seznámil s textem ustanovení smlouvy včetně přílohy v podobě obchodních podmínek. V obchodních podmínkách jsou vymezeny základní pojmy, jiné vysvětlující informace ke smlouvě o úvěru, včetně závazku klienta zaplatit věřiteli veškeré reálně vynaložené a dokladované náklady spojené s pověřením a angažováním třetí osoby k vymáhání částky dlužné klientem, konkrétně paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky/výzvy. Co se týká samotné výše poplatků, smlouva obsahuje odkaz s tím, že výše těchto paušálních poplatků za upomínku v případě prodlení je určena s ohledem na vynaložené náklady věřitele (vedle dalších účelně vynaložených nákladů). Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. 7. Z dohody o postoupení pohledávky s datem [datum] s ověřeným překladem a z potvrzení o přijetí platby bylo zjištěno, že touto smlouvou společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a souvisejícího poštovního podacího archu bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z výzvy ze dne [datum] a [datum] je zřejmé, že žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upozorněn na předání pohledávky k vymáhání do advokátní kanceláře, současně byl vyzván k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] vč. podacího archu ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalovaný však přes uvedené výzvy dlužnou částku žalobci neuhradil. 8. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po [datum], a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 15. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení jistiny úvěru. 17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 8.000 Kč, navýšenou dodatkem na částku 20.000 Kč, a žalovaný by předchůdci žalobce tuto částku 20.000 Kč vrátil spolu s úrokem ve výši 3.536 Kč, a to v obou případech ve lhůtě splatnosti 20 dnů do dne [datum]. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z předložených listin není zřejmé, zda byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, zda byly vyžadovány jakékoliv podklady či zda byly prováděny lustrace jeho maj