43 C 242/2021-77 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 30 246,78 Kč s úrokem ve výši 3 428,57 Kč, s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 29 008,28 Kč od 1.2.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 246,78 Kč od 1.2.2021 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel, a vznikl mu tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb soud zjistil, že byla uzavřena mezi [anonymizována čtyři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dále též jen„ [anonymizováno]“), a žalovaným dne 8.9.2019. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] z 8.9.2019 soud zjistil, že žalovaný požádal [anonymizováno] o poskytnutí revolvingového úvěru. V části II. žádosti bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, nájemník, podniká v řemeslnictví či zemědělství, jeho čistý měsíční příjem činí 150 000 Kč, celkové náklady domácnosti činí 11 500 Kč. Z dopisu ze dne 10.9.2019 soud zjistil, že [anonymizováno] sdělil žalovanému, že žádost žalovaného schválil a poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalovaný vyčerpal dne 7.9.2019 částku 37 437 Kč a celkem uhradil 16 664 Kč [anonymizováno] pro prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupil od úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu, jak soud zjistil z dopisu ze dne 23.12.2020 [anonymizováno] postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek z 11.2.2021 a oznámení postupitele o postoupení ze dne 26.2.2021. Zástupce žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě, jak soud zjistil z výzvy k plnění ze dne 15.3.2021 a podacího lístku. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť se ohledně příjmů i výdajů spolehl pouze na údaje tvrzené žalovaným, tyto si nenechal nijak doložit ani je nijak neprověřil, a to přes tvrzený vysoce nadprůměrný příjem a naopak tvrzené nízké výdaje. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Při vypořádání plnění z neplatné smlouvy je třeba v obecné rovině vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji na návrh založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Se zřetelem ke shora uvedenému výkladu má žalobce, jehož aktivní věcná legitimace se podává ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 1879 o.z., právo na vrácení nesplacené jistiny 20 773 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 37 437 Kč a úhradou žalovaného ve výši 16 664 Kč. Soud proto žalobě co do částky 20 773 Kč vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla dohodnuta nová doba splatnosti nevrácené jistiny, soud tak určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017) převážně procesně úspěšný, podle obsahu mu však žádné náklady řízení nevznikly.