44 C 105/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6.515 Kč s přísl. z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, který měl být splacen společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.350 Kč a s poplatkem za volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, a to do 15. 1. 2021. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 30. 7. 2021. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. Na základě dokazování provedeného při jednání soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný skutečně dne 16. 12. 2020 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru. Doložená Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 16. 12. 2020 není žalovaným podepsána. V záhlaví této smlouvy jsou sice uvedeny identifikační a kontaktní údaje žalovaného, to však ale ještě neznamená, že to byl právě žalovaný, kdo tyto údaje v žádosti o úvěr na internetových stránkách [webová adresa] vyplnil. Totožnost osoby podávající žádost o úvěr prostřednictvím internetových stránek žalobkyně nebyla nijak ověřena. Tvrzení žalobkyně v žalobě, že totožnost osoby podávající žádost o úvěr ověřila prostřednictvím služby spol. [anonymizována dvě slova] (tím, že této společnosti daná osoba zpřístupnila svůj bankovní účet) a prostřednictvím předloženého průkazu totožnosti, nebylo v řízení prokázáno (kopii průkazu totožnosti žalovaného ani výpis z jeho bankovního účtu žalobkyně soudu nedoložila). Z ničeho tedy nelze dovodit, že by právě žalovaný dne 16. 12. 2020 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, resp. že by požádal o úvěr prostřednictvím internetových stránek. 4. Z provedených důkazů nicméně vyplynulo, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 16. 12. 2020 částku 5.000 Kč (přípis [právnická osoba] ze dne 9. 5. 2022, detail platby ze dne 9. 5. 2022). 5. Předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12.305,60 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne 30. 7. 2021. 6. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 7. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož se žalobkyně nařízeného jednání soudu dne 8. 9. 2022 nezúčastnila, soud ji nemohl vyzvat a poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. a v řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným vznikl dne 16. 12. 2020 závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru. Z ničeho totiž neplyne, že by právě žalovaný dne 16. 12. 2020 požádal o úvěr prostřednictvím internetových stránek žalobkyně či jiným způsobem uvedenou smlouvu uzavřel. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně vyplatila žalovanému bankovním převodem částku 5.000 Kč, soud na daný skutkový stav nahlížel jako na bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Žalovaný má tak ve smyslu § 2991 občanského zákoníku povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni. 10. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat předžalobní výzvu ze dne 30. 7. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 12.305,60 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva ze dne 30. 7. 2021 byla téhož dne předána k poštovní přepravě. Za použití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tedy byla předžalobní výzva doručena žalovanému dne 4. 8. 2021 a od 10. 8. 2021 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tedy od 10. 8. 2021 do zaplacení náleží úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení (§ 1970 občanského zákoníku). 11. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě částečně vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta ohledně požadované částky 1.515 Kč (požadované poplatky, na něž žalobkyně nemá nárok, neboť nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.515 Kč od 16. 1. 2021 do 9. 8. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.515 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků z prodlení ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 73,6 % předmětu řízení (ohledně částky 5.446,40 Kč), žalovaný byl úspěšný v 26,4 % předmětu řízení (ohledně částky 1.953,60 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu 47,2 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč, třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč a částkou 189 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1.489 Kč. Z uvedené částky má žalobkyně právo na náhradu 47,2 %, tj. 702,81 Kč.