48 C 149/2022-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.240 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 17. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 38.940 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím týdenních splátek ve výši 649 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 25.700 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá úhrady dosud nesplacené části úvěru ve výši 13.240 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud žalobkyni vyzval svým usnesením ze dne 3. 8. 2022, č. j. 48 C 149/2022-12, k doplnění skutkových tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na jí řádně doručenou výzvu soudu nereagovala a žalobu nikterak v intencích soudem požadovaného nedoplnila. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi stranami byla dne 17. 1. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalobkyní žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 22.000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 7.700 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4.400 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.840 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni z titulu této smlouvy částku 38.940 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 38.940 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 649 Kč počínaje dnem 24. 1. 2018. Úvěr byl splatný dne 13. 3. 2019. Žalovaný v kartě klienta ze dne 17. 1. 2018 uvedl, že spoluvlastní dům, ve které bydlí, má učňovské vzdělání, je ženatý, je zaměstnán na částečný úvazek ve společnosti [právnická osoba] na pozici strážného. Jeho příjem byl tvořen mzdou ve výši 12.000 Kč měsíčně a rentou ve výši 5.100 Kč měsíčně. Jeho náklady byly pak představovány částkou 1.500 Kč měsíčně coby nájmem/inkasem a dále částkou 4.000 Kč coby jinými náklady. Žalovaný k žádosti o úvěr stran posouzení své úvěruschopnosti předložil žalobkyni potvrzení o příjmu, pracovní smlouvu a doklad o rentě. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 25.700 Kč, která byla žalobkyní částečně započtena na úhradu jistiny a částečně na úhradu poplatků. Žalovaný žalobkyni dlužil částku 13.240 Kč, tuto ani přes předžalobní upomínku zaslanou mu dne 9. 6. 2021 doporučeně na adresu [adresa žalovaného], žalobkyni neuhradil. 7. Soud závazek žalovaného z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 1. 2018 posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>13. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>15. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl. 17. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 22.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy a jejího názvu, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 18. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy zkoumala nahlédnutím do veřejných registrů, lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, kontrolou jeho zaměstnání telefonicky a kontrolou jeho platební historie u žalobkyně. Současně kontrolovala dokumenty předložené žalovaným a sepsané v kartě klienta. Na výzvu soudu k doplnění žaloby o skutková tvrzení vztahující se k ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nikterak nereagovala. Žalovaný k žádosti předložil pouze potvrzení o příjmu, pracovní smlouvu a doklady vztahující se k rentě. Dokumenty vztahující se k jeho výdajům žalovaný nepředložil vůbec. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nepostupovala řádně, když nezjistila řádně a v potřebném rozsahu výdaje žalovaného; tyto si nenechala řádně od žalovaného doložit a následně je neanalyzovala. Žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí. Žalobkyně poměry žalovaného nezkoumala vůbec, natož pečlivě; nezabývala se prověřením jeho konkrétních výdajů a tyto položky pak v jejich souhrnu nesrovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a smlouvě dostát. Schopnost řádně splácet zápůjčku není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem lustrace žalovaného ve veřejných registrech a částečně nedoloženou žádostí žalovaného tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.