49 C 108/2022-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se – původně - domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 31.736,78 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedla. Poté, co žalobkyně byla soudem vyzvána k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o půjčce [číslo] žalobkyně sdělila soudu, že tato smlouva„ nebyla dohledána“, a proto vzala žalobu částečně zpět ve vztahu k jistině 18.798,08 Kč a souvisejícím úrokům z prodlení. V tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2022, č. j. 49 C 108/2022-24. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobkyně žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 26. 6. 2006 žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce se společností [právnická osoba], podle této smlouvy čerpal částku ve výši 20.000 Kč v hotovosti a zavázal se ji splatit spolu se„ souhrnným poplatkem“ ve výši 13.280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, celkem tedy měl zaplatit částku ve výši 33.280 Kč Poslední splátka byla splatná dne 25. 6. 2007. Žalovaný zaplatil celkem částku 11.750 Kč, jinak ničeho (poslední splátka, kterou zaplatil, byla dne 17. 10. 2006). Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy postoupena žalobkyni, o tom byl žalovaný informován. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 8. 11. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni žalobce i žalovaný, ani jeden z nich se však k jednání nedostavili (žalobce přitom svou neúčast omluvil, žalovaný nikoli). Za podmínek uvedených v ustanoven § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 6. 2006 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne podepsali žalovaný a [právnická osoba], že podle ní žalovaný převzal částku 20.000 Kč v hotovosti a zavázal se ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem v částce [číslo] v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, z nichž první byla splatná 7. den po uzavření smlouvy. Podle připojených smluvních podmínek (k nimž ovšem žalovaný nepřipojil svůj podpis) měly být splátky započítávány nejprve na souhrnný poplatek, teprve po jeho úplném zaplacení na jistinu. Dále byla ve smluvních podmínkách uvedena rozhodčí doložka (spory ze smlouvy měly být„ s konečnou platností“ řešeny v rozhodčím řízení vedeném jedním rozhodcem, jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců, vedené [právnická osoba]). 6. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 26. 6. 2006 soud zjistil, že žalovaný měl v době, kdy byla uzavřena druhá tvrzená půjčka, trvalý pobyt na adrese [adresa] 2, faktický pobyt v [obec], [část obce] [číslo] měl tvrzený příjem v domácnosti 60.000 Kč měsíčně a běžné měsíční výdaje domácnosti 31.000 Kč, takže podle poskytovatele půjčky měl použitelný příjem 39.000 Kč. 7. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 5. 10. 2006 soud zjistil, že žalovaný měl v době, kdy byla uzavřena druhá tvrzená půjčka, trvalý pobyt na adrese [adresa], faktický pobyt v [obec], [část obce] [číslo] měl tvrzený příjem v domácnosti 85.000 Kč měsíčně a běžné měsíční výdaje domácnosti 26.500 Kč, takže podle poskytovatele půjčky měl použitelný příjem 58.500 Kč. 8. Pozoruhodné u obou zákaznických karet je, že v krátkém mezidobí (cca 3 měsíce) došlo k podstatné změně ve výši příjmů žalovaného (a celé domácnosti), výši výdajů na telefon, nájemného (ač stále měl mít fakticky tentýž pobyt) a výše výdajů na domácnost. Nelze přehlédnout, že v době, kdy byla podepisována druhá karta (dne 5. 10. 2006) měl již žalovaný přinejmenším jeden předchozí dluh u téhož poskytovatele půjčky (podle smlouvy ze dne 26. 6. 2006), tento však v kolonce„ splátky půjček/výživné“ není uveden, ač poskytovateli půjčky nepochybně musel být znám (a žalovanému pochopitelně též). Údaje uvedené v obou kartách, a to též ve spojení s částkami, které byly podle tvrzení žalobce podle obou smluv čerpány (20.000 Kč v obou případech) se jeví jako v hrubém nepoměru. Jen stěží si lze představit, že osoba s příjmem 60.000 Kč (či 85.000 Kč) měsíčně má potřebu si brát půjčku ve výši 20.000 Kč s roční splatností za tak nevýhodných podmínek (s tak vysokým smluvním úrokem, o dalších podmínkách typu rozhodčí doložky nemluvě) jako v projednávané věci. Již to budí pochybnosti o správnosti a pravdivosti údajů uvedených v obou kartách. Nutno dodat, že na výzvu soudu žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by poskytovatel půjčky reálně ověřoval schopnost žalovaného půjčku splácet, netvrdila, že by jakkoli byly ověřovány příjmy, výdaje žalovaného atd. 9. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2021 soud vzal za prokázané, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 116.058,29 Kč. Podle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána dne 30. 7. 2021. 10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 soud vzal za prokázané, že pohledávka ze smlouvy ze dne 26. 6. 2006 byla postoupena žalobkyni. Soud nevzal za prokázané, že by toto oznámení bylo doručeno žalovanému, neboť mu bylo odesláno na adresu v Německu, odlišnou od adresy uvedené na smlouvě a od všech jiných kontaktních adres, které jsou uvedeny v listinách podepsaných žalovaným. 11. Z dalších listin (smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy) soud neučinil žádné další pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 12. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: 13. Dne 26. 6. 2006 žalovaný podepsal smlouvu o půjčce o shora uvedeném obsahu a od společnosti [právnická osoba] převzal v hotovosti částku ve výši 20.000 Kč. Ve splátkách následně vrátil částku v celkové výši 11.750 Kč, jinak ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 18. 12. 2020, o tom svědčí oznámení o postoupení pohledávky [právnická osoba] ze dne 6. 1. 2021. Přípisem odeslaným žalovanému dne 30. 7. 2021 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení mj. žalované částky, marně. Žalobce netvrdil, kdy byla tato výzva žalovanému doručena, soud tedy vychází z domněnky dojití třetí pracovní den, tj. ke dni 4. 8. 2021 (srov. ustanovení § 573 o. z.). 14. Po právní stránce soud věc posoudil – vzhledem k tomu, že je žalované plnění ze smlouvy ze dne 26. 6. 2006 – podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2006 (dále jen„ obč. zák.“). 15. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 16. Soud dospěl k závěru, že za situace, jak byla soudem zjištěna, tzn. poskytovatel půjčky poskytl finanční plnění, aniž jakkoli zjišťoval (ověřoval), zda žalovaný je schopný řádně a včas závazky ze smlouvy plnit, dost možná spoléhaje na to, že ze smlouvy ani řádně plněno nebude, je smlouva ze dne 26. 6. 2006 absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nutno zdůraznit, že negativní důsledky nesplácení nedopadají pouze na poskytovatele půjčky (jemuž není část čerpané částky vrácena) či žalovaného (kterému dlužná částka narůstá o různé související částky, zde smluvní úrok, případně úrok z prodlení), ale v širším kontextu též na celou společnost, která důsledky finanční situace žalovaného v širším kontextu také nese, což je nežádoucí a neakceptovatelné. Právě z toho důvodu zákonodárce (byť později) výslovně vtělil do zákonné úpravy povinnost poskytovatele úvěru (půjčky) schopnost řádně splácet úvěr (půjčku) před jejich poskytnutím ověřovat pod sankcí neplatnosti dané smlouvy. Povinnost postupovat poctivě a řádně ověřovat tzv. úvěruschopnost nicméně soud dovozuje s ohledem na shora uvedené též v projednávané věci, tj. před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Počínal-li se poskytovatel úvěru v projednávané věci natolik liknavě, že poměry žalovaného vůbec nezkoumal, informace, které od žalovaného měl (zejména tvrzené příjmy, tvrzené výdaje, jejich porovnání a nepravděpodobnost potřeby čerpat půjčku za podmínek, jak ve smlouvě uvedeny), nijak neověřoval, ač nepochybně – vzhledem k tomu, ež je profesionálem v dané oblasti – měly vzbuzovat jeho pozornost a pochybnosti, nelze jeho postupu poskytovat ochranu (srov. též ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.). 17. Ze všech uvedených důvodů soud smlouvu ze dne 26. 6. 2006 shledává absolutně neplatnou. Protože však žalovaný čerpal částku ve výši 20.000 Kč, aniž k tomu měl právní důvod, je povinen ji vrátit podle ustanovení § 451 an. obč. zák. Vzhledem k tomu, že dosud (podle tvrzení žalobce) vrátil 11.750 Kč, zbývá vydat 8.250 Kč. Žalobce vyzval žalované k zaplacení výzvou doručenou dne 4. 8. 2021, splatnost částky tak nastala dne 6. 8. 2021 (dva dny soud považuje za přiměřenou lhůtu k plnění). Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci neplnil, je od 7. 8. 2021 v prodlení, a žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z pr