49 C 134/2021-59 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 1.250 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o půjčce ze dne 10. 1. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla v hotovosti částku 1.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, do 4. 2. 2017. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný částku 1.000 Kč nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 15. 3. 2017. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 4. 1. 2022 se nedostavil ani žalobce (který svou neúčast omluvil, současně svou absencí však znemožnil soudu, aby jej poučil a vyzval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., rozsudek obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Dne 10. 1. 2017 byl vytištěn formulář„ smlouva o zápůjčce“ o obsahu, jak žalobce uvedl v žalobě. Soud nevzal za prokázané, že by tuto smlouvu žalovaný podepsal či že by jinak vyjádřil svou vůli být jeho obsahem vázán. Žalobce neoznačil k důkazu, resp. nepředložil soudu, žádné vyhotovení smlouvy, na níž by byl připojen podpis žalovaného, a svou absencí u jednání dne 4. 1. 2022 soudu zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud nicméně vzal za prokázané, že [právnická osoba] dne 11. 1. 2017 poskytla žalovanému částku ve výši 1.000 Kč (o tom svědčí výpis z účtu žalovaného). D8le soud vzal za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 3. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci a že dne 24. 10. 2018 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil ani neprokazoval, kdy byla tato výzva reálně doručena, vychází soud ze zákonné domněnky doručení třetí pracovní den, tj. dne 29. 10. 2018 (srov. ustanovení § 573 o. z.). Po právní stránce soud věc posoudil takto: Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] plnila bez právního důvodu, když žalovanému poskytla částku ve výši 1.000 Kč, došlo u žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je žalovaný povinen vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Splatnost této částky nastala na výzvu, tato byla doručena dne 29. 10. 2018 (srov. skutková zjištění shora), za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen plnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.), soud v tomto případě považuje 31. 10. 2018 (dne 29. 10. 2018, kdy byla výzva doručena, bylo pondělí, kdyby žalovaný zadal příkaz k úhradě následující pracovní dne, tj. dne 30. 10. 2018, nejpozději ke dni 31. 10. 2018 by částka byla připsána na účet žalobce). ode dne 1. 11. 2018 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením částky 1.000 Kč. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, částku ve výši 1.000 Kč s úroky z prodlení (srov. ustanovení § 1970 o. z.) ve výši 8,05 % ročně (podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by žalobce měl právo na úrok z prodlení ve vyšší výši, avšak soud je vázán žalobním petitem) za dobu od 1. 11. 2018 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (poměr úspěchu přitom soud poměřoval nejenom ve vztahu k žalované jistině, ale též úrokům z prodlení, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 72%, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 28 %, tzn. rozdíl je 44 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 44 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 601,90 Kč. Pro úplnost soud dodává, že náhradu nákladů za doplnění žaloby k výzvě soudu soud žalobci nepřiznal, neboť v tomto podání žalobce doplnil – na výzvu soudu – tvrzení a označil důkazy, což měl učinit již v žalobě. Nepostupoval-li tak a vznikly-li mu náklady s doplněním žaloby, nejde o náklad účelně vynaložený, který jediný lze nahrazovat (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 601,90 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).