49 C 66/2022-41 — Městský soud v Brně

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 6.801 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 5. 11. 2019 žalovaný uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru s [právnická osoba], že podle této smlouvy žalovaný čerpal částku v celkové výši 4.901 Kč a tuto se zavázal splácet ve splátkách, jež žalobce rozvedl, nicméně žalovaný vrátil toliko 50 Kč (v rozporu s ujednáním ve smlouvě). Smlouvou ze dne 28. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil. K projednání věci soud nařídil jednání na den 6. 9. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žádný z nich se ovšem k jednání soudu nedostavil. Žalobce svou nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoli. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobce zároveň svou absencí znemožnil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 5. 11. 2019 žalovaná podepsala smlouvu o revolvingovém úvěru, podle ní následně čerpala částku v celkové výši 4.901 Kč. Podle smlouvy ze dne 28. 1. 2021 byla mj. pohledávka za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 5. 11. 2019 postoupena žalobci (o tom svědčí obsah smlouvy o postoupení ve spojení s přílohou – seznamem postoupených pohledávek). Žalovaný vrátil pouze částku 50 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by zaplatil více). Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení přípisem odeslaným dne 5. 3. 2021 (dřívější výzvu žalobce nedoložil a svou absencí při jednání soudu zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jak shora uvedeno). Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byl tento přípis doručen žalovanému, vychází soud ze zákonné domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tzn. soud má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 10. 3. 2021. Soud nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy poskytovatel půjčky ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, což samo o sobě je důvodem neplatnosti smlouvy (srov. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu ze dne 5. 11. 2019 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť poskytovatel revolvingového úvěru zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak uvedeno shora, z čehož soud dovozuje absolutní neplatnost smlouvy (z důvodů rovněž podrobně rozvedených shora). Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel celkem částku 4.901 Kč, aniž k tomu měl právní důvod (plnění podle neplatné smlouvy), došlo u něho ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z.). Žalovaný dosud zaplatil částku 50 Kč, zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 4.851 Kč. Splatnost částky 4.851 Kč podle skutkových zjištění soudu nastala ke dni 12. 3. 2021. První doložená výzva k plnění byla předaná k poštovní přepravě dne 5. 3. 2021. Protože žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 10. 3. 2021. Dne 10. 3. 2021 byla středa. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pátek, tj. 12. 3. 2021 (nelze rozumně předpokládat, že žalovaný hned v den doručení, ve středu 10. 3. 2021, reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. ve čtvrtek 11. 3. 2021, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce v pátek 12. 3. 2021). Ke dni 12. 3. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 4.851 Kč a od následujícího dne, tj. od 13. 3. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4.851 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z., k výši úroků z prodlení srov. nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z této částky ode dne 13. 3. 2021 do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť poměr úspěchu obou účastníků je v zásadě stejný (úspěch přitom soud posuzuje nejenom ve vztahu k jistině, ale též k příslušenství, tj. úrokům a úrokům z prodlení, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.).