51 C 20/2022-99 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 11.8.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 62 846 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce jako vlastník bytového domu na ulici [adresa], č.o. 8, v [obec], uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu k bytu [číslo] nacházejícímu se v 4. podlaží shora uvedeného domu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1.8.2015 do 31.1.2016. Nájemní vztah zanikl ke dni 31.1.2016 uplynutím sjednané doby, kdy k prodloužení nájemní smlouvy nedošlo, od 1.2.2016 tak užíval žalovaný byt bez právního důvodu. Žalovaný po skončení nájmu byt nevyklidil, kdy k vyklizení došlo až na základě rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 24.1.2019, č.j. 34 C 145/2018-28, žalovaný tak byl povinen hradit žalobci částky odpovídající nájemnému a zálohám na služby. Žalovaný neuhradil bezdůvodné obohacení za období od května 2019 do prosince 2020, přičemž bezdůvodné obohacení odpovídající nájemnému činilo od května 2019 do listopadu 2020 částku 2 952 Kč měsíčně, za měsíc prosinec 2020 bylo obvyklé nájemné poměrně sníženo na částku 1 523 Kč. Žalovaný byl dále povinen uhradit nedoplatek za služby pro rok 2018 ve výši 3 084 Kč a nedoplatek za služby pro rok 2019 ve výši 2 151 Kč. Žalovaný tak celkem za toto období dluží částku 62 846 Kč, tj. 19 měsíců po 2 952 Kč, 1 měsíc po 1 523 Kč, a nedoplatky za služby ve výši 5 235 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí, přehledu vyměřených předpisů za rok 2019 a 2020, výpočtového listu platného od 1.4.2018, vyúčtování služeb za rok 2018, vyúčtování služeb za rok 2019, rozsudku Městského soudu v Brně č.j. 34 C 145/2018-28 a přehledu předpisů a jejich uhrazení, byly zjištěny následující skutečnosti. Žalobce jako pronajímatel přenechal k užívání žalovanému jako nájemci bytovou jednotku [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] na ulici [ulice] č.o.8 v [obec]. Nájemní vztah byl uzavřel na dobu určitou do 31.1.2016, kdy následně nájemní smlouva prodloužena nebyla a nájemní vztah tak zanikl. Po skončení nájemního vztahu byl žalovaný povinen předmětnou bytovou jednotku vyklidit, což však neučinil. Po dobu užívání bytové jednotky bez uzavřené nájemní smlouvy byl žalovaný povinen hradit žalobci bezdůvodné obohacení odpovídající nájemnému, kdy toto činilo za měsíce květen 2019 až listopad 2020 částku 2 952 Kč měsíčně (tj. bezdůvodné obohacení 2 947 Kč a pronájem inventáře 5 Kč). V měsíci prosinci 2020 pak činilo toto bezdůvodné obohacení 1 523 Kč. Žalovaný za období od května 2019 do prosince 2020 bezdůvodné obohacení neuhradil, vznikl mu tak vůči žalobci dluh ve výši 57 611 Kč. Žalovanému dále vznikl nedoplatek za služby pro rok 2018 ve výši 3 084 Kč a nedoplatek za služby pro rok 2019 ve výši 2 151 Kč, celková dlužná částka tak činí 62 846 Kč. 4. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu ke shora označenému bytu podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nájemní vztah zanikl uplynutím sjednané doby ke dni 31.1.2016. Od 1.2.2016 žalovaný užíval byt bez právního důvodu, kdy mu vzniklo za nedoplatky odpovídající nájemnému za období od května 2019 do prosince 2020, a dále nedoplatky za služby pro rok 2018 a rok 2019 bezdůvodné obohacení ve výši 62 846 Kč, které je odůvodněno ust. § 2295 a § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože žalovaný žalobci doposud nic neuhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o žalované příslušenství. Zákonný úrok z prodlení je odůvodněn § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jeho výše určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodnul soud v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud se plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že: "U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů." [územní celek] má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí, o čemž svědčí i fakt, že se žalobce domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, který je výstupem řízení rozkazního. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s předmětnou vyhláškou pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka, a tedy mu byla přiznána náhradu nákladů řízení v částce 3 114 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 514 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 600 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3.