51 C 34/2022-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16.6.2021 domáhal po žalované zaplacení částky 6 900 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že právní předchůdkyně žalobce – [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 25.9.2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 6 900 Kč (tj. 5 000 Kč jistina a 1 900 Kč poplatek za zápůjčku), a to do dne 16.10.2020. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani následně na zápůjčku nic neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.2.2021 byla pohledávka žalované postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána dopisem ze dne 18.2.2021. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 6 900 Kč. Dopisem ze dne 18.2.2021 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaná dne 25.9.2020 uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 1 900 Kč, do dne 16.10.2020. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25.9.2020 a sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 25.9.220 společnost [právnická osoba] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč, kdy se dle sdělení banky jedná o účet žalované. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalované na žalobce. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.2.2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozumívána o postoupení pohledávky, kdy byla současně vyzvána k úhradě dluhu. 8. Dopisem ze dne 18.2.2021 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdci žalobce vrátit částku 6 900 Kč do dne 16.10.2020. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. Usnesením ze dne 28.7.2022, č.j. 51 C 34/2022-45, byl žalobce vyzván k upřesnění, na základě jakých skutečností a podkladů vycházel předchůdce žalobce při posuzování schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splatit, kdy však ani ve lhůtě ani následně žalobce na tuto výzvu nereagoval. Soud tedy nemá za prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované jakkoliv zkoumal, tak jak to požaduje zákon. 17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce neoznačil ani nepřeložil žádný důkaz o tom, že by byla zkoumána schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splatit, předchůdce žalobce tedy nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, kdy žalovaná neuhradila ani část této částky, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 5 000 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou této částky, má žalobce nárok také na zákonné úroky z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 obč. zák., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 19. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 1 900 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 900 Kč od 17.10.2020 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 21. Náklady řízení činí celkem 1 489 Kč tj. 400 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 900 Kč tj. 189 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.). 22. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze částečně, kdy mu tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení odpovídající 44,93%, tj. 669,01 Kč. 23. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobce v této věci zastupoval