51 C 65/2022-66 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15.3.2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdkyně žalobce – [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 16.10.2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit zápůjčku ve výši 2 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 660 Kč do dne 17.11.2015. Žalovaný ve lhůtě splatnosti zápůjčku neuhradil, dostal se tak ode dne 18.11.2015 do prodlení. Dne 21.12.2017 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky, jejíž součástí byla i pohledávka žalovaného. Žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a žalobcem písemně předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky, ale ani na tuto výzvu nijak nereagoval. Ke dni podání žaloby požadoval žalobce dlužnou jistinu ve výši 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Z prohlášení [číslo] ze dne 16.10.2015 bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč do 15.11.2015. 5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 16.10.2015 bylo zjištěno, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla zaslána částka 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 6. Ze sdělení banky ze dne 26.7.2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení] a disponentem je [jméno] [příjmení]. 7. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný předkládal k prokázání své totožnosti občanský průkaz. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.1.2018 a předžalobní upomínky ze dne 5.6.2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku žalovaného na žalobce o čemž žalovaného informovala v rámci oznámení o postoupení pohledávky. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 15. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu nemá soud za prokázáno, že by předchůdce žalobce jakkoliv úvěruschopnost žalovaného ověřoval. 16. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Pakliže předchůdce žalobce nijak neověřoval úvěruschopnost žalovaného, nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo by ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť by poskytnutím částky 2 000 Kč získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V projednávané věci však bylo zjištěno, že částka 2 000 Kč byla poukázána na účet, jehož nebyl žalovaný vlastníkem ani disponentem a nemohl se tak na úkor žalobce nijak obohatit. 18. S ohledem na skutečnost, že dospěl soud k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná, přičemž poskytnuté finanční prostředky se nedostaly do sféry dispozice žalovaného, aby se tak mohl bezdůvodně obohatit na úkor žalobce, nezbylo soudu jinak než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byl procesně úspěšný žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno