52 C 142/2022-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 7.990,87 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 4. 12. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 9.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 28 % ročně a poplatků v celkové výši 7.977 Kč formou týdenních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7- 990,87 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 24. 6. 2019 ve výši 1.425,90 Kč a úroku z úvěru kapitalizovaného ke dni 24. 6. 2019 ve výši 3.182,14 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce. Žalobce dále nárokuje smluvní úrok ve výši 28 % ročně z jistiny a další úrok z prodlení z jistiny za období od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 4. 12. 2016 smlouvu [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 9.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem ve výši 28 % ročně v celkové výši 7.977 Kč formou týdenních splátek ve výši 283 Kč Poslední splátka měla být zaplacena dne 28. 1. 2018. Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 24. 6. 2019. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 12. 3. 2020. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi věřitelem a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), na základě které byly žalovanému poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných týdenních splátkách spolu s příslušenstvím a poplatky. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že by svou povinnost byť jen z části splnil, soud tak přisvědčil tvrzení žalobce. Žalovaný tak svoji smluvní povinnost nedodržel. Žalovaný se rovněž dostal tedy nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky do prodlení s plněním peněžitého závazku a věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 OZ. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl ve výši tvrzené žalobcem a zavázal žalovaného k úhradě žalované jistiny ve výši 7.990,87 Kč, spolu se správně kapitalizovaným úrokem z prodlení do 24. 6. 2019 ve výši 1.425,90 Kč a se správně kapitalizovaným úrokem z úvěru do 24. 6. 2019 ve výši 3.182,14 Kč, s úrokem z jistiny za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 28 % p.a. a dalším úrokem z prodlení z jistiny za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni vykonání úkonu. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí v daném případě 200 Kč (§ 14b advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál v částce 100 Kč. Zástupce žalobce vykonal v řízení 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 – příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci – žaloba. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů žalobce činí 1.489 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu.