52 C 179/2021-106 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.6.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 70.000 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 1.11.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala zapůjčit žalovanému 70.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit. Žalobkyně částku žalovanému předala, což potvrdil prohlášením opatřeným ověřovací doložkou pro legalizaci. Splatnost ve smlouvě ujednána nebyla, je tedy vázána na výpověď smlouvy, kdy výpovědní doba činí 6 týdnů. Žalobkyně zaslala výpověď dne 2.3.2021 a současně i na e-mail. E-mailovou výpověď přečetl žalovaný dne 3.3.2021, poštovní zásilka byla uložena dne 4.3.2021. Dne 8.3.2021 žalovaný prostřednictvím právního zástupce na výpověď reagoval, k čemuž připojil plnou moc s datem 5.3.2021. Nejpozději tohoto dne se tedy musel s výpovědí seznámit. Výpovědní doba tedy uplynula dne 17.4.2021. Žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že v období nejméně od října 2017 do října 2020 účastníci sdíleli společnou domácnost, nemůže být nárok promlčen. Právní jednání nemůže být ani předstírané, neboť žalovaný se choval jako vlastník vozidla, které si za půjčené peníze koupil, a to i po zahájení řízení. 2. Žalovaný se bránil námitkou promlčení. Poukázal na to, že účastníci spolu nikdy nevedli společnou domácnost. Smlouvu o zápůjčce považoval za zastřené jednání. Potvrdil, že s žalobkyní přebýval v domě v [obec a číslo], avšak s žalobkyní se nepodíleli na úhradě společných potřeb a netvořili společnou domácnost. Každý spal v jiném pokoji. Pokud za někým přišli přátelé, seděli na zahradě, výjimečně v kuchyni. Pravidelně platil za ubytování nájemné, a to i formou vykonaných prací, spočívajících v zajištění provozu a údržby domu. Zpočátku si myslel, že by s žalobkyní mohl mít vztah. Po několika týdnech se chtěl odstěhovat, když se mu nelíbilo, jak s ním žalobkyně jedná a jak zneužívá jeho ochotu pomáhat. Určitou část pobytu v [obec] bylo možno charakterizovat jako přátelé, převážnou dobu jen jako spolubydlící. Pokud by byli v listopadu 2017 druhem a družkou, je nepravděpodobné, že by po něm chtěla úředně ověřený podpis. Vozidlo Jeep r.z. [anonymizováno] koupila žalobkyně. Peníze vybrala z banky a sama je prodívající předala. A to přesto, že je žalovaný uveden na kupní smlouvě. Bylo to z důvodu využití jeho bonusu na pojištění odpovědnosti. Smlouva o zápůjčce byla podepsána týden po nákupu vozidla. Žalobkyně sama není držitelkou řidičského oprávnění, díky tomuto vozidlu se mohla nechat vozit. Poté, co se žalovaný odstěhoval, jej žalobkyně vyzvala k vrácení dluhu a odvezení vozidla, které v té době bylo již vrakem. Jednalo se o účelový krok. Dne 1.11.2017 nebyla smlouva o zápůjčce uzavřena. Pokud byla uzavřena, tak nebyla platně vypovězena. Žalobu navrhnul zamítnout. <i>3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</i> 4. Žalobkyně žalovanému přenechala částku 70.000 Kč tak, aby ji užil dle svého uvážení – na koupi automobilu - a po čase vrátil (potvrzení o zápůjčce s ověřeným podpisem z 1.11.2017). Žalobkyně smlouvu vypověděla dne 2.3.2021 (e-mailová zpráva z 2.3.2021, výpověď smlouvy z 1.3.2021 včetně doručenky) 5. Skutečnost, že žalovaný žalobkyni částku 70.000 Kč nevrátil mezi účastníky sporná nebyla. 6. O tom, že žalobkyně přenechala finanční částku žalobci a ten za ně do svého vlastnictví nabyl vozidlo Jeep Grand Cherokee svědčí kromě nesporné skutečnosti, že žalobkyně ani nebyla držitelkou řidičského průkazu a nesporné skutečnosti, že žalovaný byl zapsán jako vlastník vozidla v evidenci vozidel i replika z 8.3.2021, kde žalovaný jakožto vlastník vozidla vyzývá žalovanou k jeho vydání, a to prostřednictvím právního zástupce. V přípisu z 9.4.2021 nabízí převod vlastnictví na žalobkyni. I reakce žalobkyně na repliku ze 17.3.2021 a 11.5.2021 svědčí o tom, že žalobkyně za vlastníka rovněž považovala žalovaného. Podle kupní smlouvy z 23.10.2017 žalovaný vozidlo Jeep WJ Grand Cherokee r.v. 2000 r.z. [anonymizováno] od původní majitelky nabyl do svého vlastnictví za 60.000 Kč a podle kupní smlouvy z 23.7.2021 jej jako vlastník prodal novému majiteli za částku 20.000 Kč. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že vozidlo má platné osvědčení o technické způsobilosti do 23.10.2021. 7. Ve světle těchto důkazů jsou sjetiny inzerátu a webových stránek důkazy pouze podpůrnými, nicméně i ty potvrzují, že žalovaný vozidlem nakládal jako vlastním, když činil kroky k jeho prodeji. 8. O tom, že účastníci spolu v období od října 2017 do října 2020 žili, sdružovali alespoň část prostředků a toto soužití nebylo předem časově omezeno svědčí zejména výpovědi svědků. Soud ve vztahu k této otázce vyslechnul svědky [celé jméno žalobkyně], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení]. Přestože se jejich výpovědi v dílčích otázkách různily, což s ohledem na časový odstup a různě intenzivní povědomí o životě účastníků a četnost kontaktů s nimi není překvapivé, všichni svědkové potvrdili existenci soužití účastníků v uvedeném období a sdružování prostředků. Žádný ze svědků nepopsal fakticky vztah účastníků jako vztah pronajímatelky a nájemce, ať už jeho názor na jejich poměr byl jakýkoli (svědek [anonymizováno]). Všichni potvrdili společné nákupy, péči o domácnost včetně dělby prací na vaření, péči o zvířata, psa, péči o dům a zahradu, řízení vozidla, společné placení nákladů a společné potraviny. Část svědků potvrdila i existenci sporů mezi účastníky – ty ale nevylučují vedení společné domácnosti. Svědkyně [příjmení] uvedla, že se seznámili přes seznamku, tedy nikoliv realitní inzerci. Svědkyně [příjmení] a [příjmení] podrobně popsaly interiér předmětné nemovitosti neodpovídající vyčlenění části prostoru k nájmu, což potvrzuje i fotodokumentace č.l. 32 – 39 a č.l. 54 – 57. Svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] společenský život. Svědek [příjmení] uvedl, že účastníci vedli společnou domácnost. Stejně tak sjetiny SMS komunikace, snímky obrazovky a fotografie telefonu potvrzují existenci soužití účastníků. 9. K účastnickým výpovědím žalobkyně i žalovaného soud přistupoval ve smyslu ust. § 131 o.s.ř. jako k důkazu doplňkové povahy. Nicméně i žalovaný sám potvrzuje, že spolu jedli, jídlo bylo zpravidla pro sebe, potvrzuje, že se staral o dům, zahradu, topení, atd., přispíval žalobkyni na spolubydlení. V podstatě totéž potvrzuje i žalobkyně. 10. Soud neprovedl důkaz fotografiemi vozidla předloženými až po koncentraci řízení, když nebyla ani tvrzena žádná z výjimek dle § 118b odst. 1 o.s.ř. Otázka, zda vozidlo bylo či nebylo zkorodované je navíc bez významu. Podstatné je, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, zda došlo k předání peněz, zda došlo k promlčení a zda byly peníze vráceny. <i>11. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení:</i> 12. Podle ust. § 646 o.z. mezi manžely nepočne promlčecí lhůta plynout ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem. 13. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. Podle ust. 2393 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 15. Z dalších provedených důkazů soud skutková zjištění nečerpal, neboť byla již bez vztahu k meritu věci. <i>16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.</i> 17. S ohledem na povahu uplatněného nároku (peněžitý dluh ze smlouvy o zápůjčce) a žalovaným vznesené námitce promlčení, se soud zabýval otázkou existence společné domácnosti vedené účastníky v období října 2017 – října 2020. Pokud by totiž existovala, promlčecí doba by neběžela. V opačném případě by byl nárok promlčen. 18. Účastníci nemuseli být nutně partneři se vším všudy, nemuseli být osoby blízké, nemuseli být členy rodinné domácnosti – to jsou vše odlišné pojmy. 19. Pojem společná domácnost zahrnuje soužití (nejméně) dvou osob se znaky trvalosti (tj. bez předem daného časového omezení) a spotřebního společenství (sdružování alespoň části prostředků). 20. V projednávané věci je zjevné, že účastníci spolu v předmětném období žili a sdíleli minimálně do určité míry náklady soužití. Rovněž jedli, vařili, nakupovali, atd. společně. Jezdili i stejným autem. 21. I pokud by si – jak uvedl svědek [příjmení] – měl žalovaný na soužití stěžovat, je zjevné, že by tak činil spíše v partnerském svazku, než ve vztahu pronajímatele a nájemce. Svědek [příjmení] navíc v tomto směru sám uváděl, že si není jist. Ostatní svědkové potvrzovali přímo existenci společné domácnosti po celou dobu – svědkyně [příjmení] potvrzuje společné potravi