52 C 243/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalované zaplacení 17.980 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 17. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 20.000 Kč s poplatkem ve výši 16.259 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z jistiny. Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná do doby postoupení pohledávky uhradila celkem 5.120 Kč. Žalobce požaduje po žalované zaplacení pouze jistiny ve výši 17.980 Kč s příslušenstvím, nikoliv sjednaných poplatků. Žalobce žalovanou vyzval před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná ve svém odporu uvedla, že není schopná splnit povinnosti z důvodu nemajetnosti, jelikož je starobní důchodkyně a žije na hranici životního minima 3. Soud po provedeném dokazování, a to listinami z IS CEPR, konkrétně sjetinou seznamu postoupených pohledávek, výzvou k plnění, výpisem z OR, smlouvou o zápůjčce, oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem, podacím lístkem z 12. 5. 2022, tabulkou umoření a smlouvou o postoupení pohledávek; a dále smlouvou na č. l. 5 spisu, rozhodnutím na č. l. 21 spisu, složenkou na č. l. 23 spisu, rozhodnutím na č. l. 25 spisu, předpisem záloh na č. l. 26 spisu a SIPem na č. l. 28 spisu, zjistil následující skutkový stav. 4. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované v srpnu 2017 jistinu ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce tuto jistinu, poplatek ve výši 16.259 Kč, s úrokem ve výši 29 % z jistiny v 18 měsíčních splátkách po 2.015 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce od 17. 8. 2017 do 20. 1. 2020 částečně uhradila 5.120 Kč, a to tak, že jistina činila poté 17.980 Kč a poplatky 14.059 Kč dle tabulky umoření. Žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 20. 1. 2020, přípisem z téhož dne to bylo žalované oznámeno spolu s výzvou k zaplacení do 10 dnů od doručení. Žalobce vyzval žalovanou k plnění dlužné částky ze dne 11. 5. 2020 se lhůtou k plnění do 18. 5. 2020. 5. Z rozhodnutí na č. l. 21 spisu, složenky na č. l. 23 spisu, rozhodnutí na č. l. 25 spisu, předpisu záloh na č. l. 26 spisu a SIPa na č. l. 28 spisu soud zjistil, že žalovaná je starobní důchodkyně pobírající příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení ve výši cca 5.000 Kč spolu s důchodem ve výši 113,70 Eur. Pouze na výdajích za energie a ubytování měsíčně hradí 8.418 Kč. 6. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu s § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), právně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 8. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Prvně soud uvádí, že žalovaná pohledávka byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobce ke dni 20. 1. 2020 a postoupení bylo žalované též oznámeno. 15. Právní předchůdce žalobce poskytl v srpnu 2017 žalované jistinu ve výši 20.000 Kč, přičemž zápůjčka (§ 2390 a násl. o. z.) jako tzv. reálný kontrakt byla uzavřena ke dni předání jistiny. Soud z úřední povinnosti zkoumal platnost smlouvy o zápůjčce. Na uvedenou smlouvu se uplatní režim zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce při sjednávání úvěru vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti (srov. § 9 z. s. ú.) a žalovaná byla v postavení spotřebitele (srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. a § 419 o. z.). 16. Ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. klade na poskytovatele spotřebitelských úvěrů požadavky, které vyplývají rovněž i z povinnosti jednat s odbornou péčí v § 5 o. z., a to aby před uzavřením smlouvy posoudili úvěruschopnost spotřebitele za účelem zjištění, zda nejsou důvodné pochybnosti u spotřebitele úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele, případně posoudí-li ji, ovšem nedostatečně, je smlouva o úvěru absolutně neplatná. 17. Právní předchůdce žalobce nezkoumal nijak příjmy ani výdaje žalované, resp. žalobce nijak nedokázal, že by tyto skutečnosti byly právním předchůdcem žalobce zkoumány. Právní předchůdce žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí, v souladu s § 86 z. s. ú a nezískal tak spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace o schopnosti žalované splácet zápůjčku. 18. Právní předchůdce žalobce při sjednávání smlouvy o zápůjčce porušil zákonnou povinnost v § 86 z. s. ú., tímto porušením zjevně narušil veřejný pořádek, tudíž následkem je absolutní neplatnost této smlouvy, ke které přihlíží soud i bez návrhu (srov. § 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). K přihlížení k neplatnosti podle § 87 odst. 1 z. s. ú. z úřední povinnosti odkazuje soud na eurokonformní výklad daného ustanovení přijatý v rozsudku Soudního dvora EU, ze dne 5. 3. 2020, č. C -679/18, ve věci OPR- Finance s.r.o. 19. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, s účinky ex tunc. Jelikož právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 20.000 Kč bez právního důvodu podle § 2991 odst. 2 o. z., vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení je splatná na výzvu věřitele. V tomto případě soud vycházel z výzvy k plnění ze dne 20. 1. 2020 uvedené v oznámení o postoupení pohledávky, ve které byla lhůta k plnění stanovena do 10 dnů od jejího doručení. Soud také zohlednil, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce již 5.120 Kč uhradila. Ve zbylé části žalovaná na dluhu ničeho neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila splatný dluh z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 14.880 Kč, dostala se do prodlení podle § 1968 o. z. s plněním peněžitého závazku a žalobci vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Soud tak přiznal ve výroku I. rozsudku žalobci částku ve výši 14.880 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 14.880 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do zaplacení. Soud dále v souladu s § 160 o. s. ř. uložil žalované plnění ve splátkách ve výši 1.500 Kč měsíčně, splatných k 15. dni v měsíci, přihlížeje též k odporu žalované a její špatné finanční a životní situaci. 21. Soud ve výroku II. zamítl ža