53 C 42/2021-71 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 7. 8. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úroky, zákonnými úroky z prodlení) z titulu smlouvy o stavením spoření a smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření do výše 500 000 Kč ze dne 25. 2. 2015. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán. 3. Po podání žaloby žalobkyně vzala v její části týkající se částky 15 389,99 Kč a souvisejícího příslušenství podaný návrh zpět, jelikož se jednalo o její pochybění. Dle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud s ohledem na procesní úkon žalobkyně řízení v uvedeném rozsahu výrokem pod bodem I. zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. Dne 17. 12. 2014 uzavřeli účastníci smlouvu o stavebním spoření [číslo] dne 25. 2. 2015 smlouvu, kterou žalobkyně poskytla žalovanému meziúvěr ze stavebního spoření do výše 500 000 Kč s tím, že meziúvěr byl poskytnut na dobu určitou do dne přidělení cílové částky, byl úročen 5,20 % ročně od prvého dne čerpání. Žalovaný se zavázal hradit měsíčně vklady ve výši 2 250 Kč. Mimoto se žalovaný zavázal hradit za vedení úvěrového účtu 330 Kč ročně (návrh na uzavření smlouvy o stavebním spoření a smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 499 000 Kč, a to zasláním na účet žalovaného, a 1 000 Kč bylo převedeno na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru, nárokovaného dle čl. II, bod 4 smlouvy (žádosti o čerpání a oznámení o čerpání). Žalovaný měl hradit měsíčně úroky z poskytnutého meziúvěru z úvěru ve výši 2 166,70 Kč (smlouva o meziúvěru). Z přehledu pohybů na účtu soud zjistil, že žalovaný uhradil na splátkách celkem 112 540,66 Kč, přičemž část plateb ve výši 5 000 Kč byla započtena na opakované poplatky za upomínky, předepisované v souladu se smlouvou a sazebníkem poplatků, který byl její součástí (sazebníky), částka 107 539,69 Kč byla započtena na úroky z meziúvěru. V roce 2018 [číslo] hradil žalovaný splátky nepravidelně od 21. 5. 2019 je v prodlení s úhradou splatných splátek, a konečný dluh 515 166,36 Kč byl k 30. 11. 2019 ponížen o započtení zůstatku spořícího účtu ve výši 109 312,67 Kč na konečných 405 853,69 Kč (výpis z meziúvěrového účtu a vkladového účtu), když zůstatek spořícího účtu vyplývá z výpisu z tohoto účtu a právo použít tento zůstatek na úhradu závazků ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru vyplývá z čl. III smlouvy, kterým bylo k zajištění závazků ze smlouvy zřízeno zástavní právo k zůstatku na účtu stavebního spoření. 6. Podle části IV, oddílu J, bodu 2, písm. b) Obecných úvěrových podmínek, které byly součástí smlouvy, měla žalobkyně v případě prodlení s úhradou více než dvou splátek úroků z meziúvěru nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce právo od smlouvy odstoupit (obecné úvěrové podmínky). Přípisem ze dne 12. 11. 2019 žalobkyně od smlouvy odstoupila a nárokovala úhradu dluhu do 30. 11. 2019 (odstoupení včetně doručenky). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (výzva ze dne 24. 7. 2020 včetně podacího archu). 7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla obsahově uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky-úvěr, žalovanému pak povinnost ve sjednaných měsíčních splátkách úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru splácet (§ 2395 občanského zákoníku). Žalobkyně své povinnosti splnila, když žalovanému sjednaný úvěr (meziúvěr ze stavebního spoření) poskytla. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když měsíční úvěrové splátky řádně a včas nehradil, a proto se dostal do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného tak žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k odstoupení od smlouvy o úvěru (§ 2001 občanského zákoníku ve spojení s částí IV, oddílu J, bodu 2, písm. b) Obecných úvěrových podmínek), a požadovala úhradu dlužné částky 405 853,69 Kč do 30. 11. 2019. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s úroky z úvěru a zákonnými úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě ve zbývajícím předmětu řízení po zpětvzetí vyhověl dle výroku II. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 8. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první) přiznal právo na náhradu 92,8 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 30 060 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 10 020 Kč), § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 6 501,60 Kč a soudní poplatek ve výši 16 850 Kč, tj. 92,8 % z 54 311,60 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 50 401,16 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).