62 C 221/2021-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2021, doplněnou podáním ze dne 10. 2. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 7.828 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] Smlouva byla mezi účastníky uzavřena distančním způsobem dne 21. 12. 2020. Žalovanému byly podle této smlouvy poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 5.200 Kč. Účastníci si sjednali poplatek za čerpání úvěru ve výši 1.040 Kč a úroky ve výši 20 % měsíčně s tím, že v případě okamžitého zesplatnění byl žalovaný povinen hradit úrok ve výši 8 % ročně; celková výše úroku činila 2.425 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami s minimální výší splátky 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Žalovaný však své povinnosti včas a řádně neplnil; na svůj dluh uhradil 1.200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.828 Kč (4.000 Kč nesplacená jistina úvěru, 1.040 Kč poplatek za čerpání úvěru, 2.425 Kč úroky a 363 Kč smluvní pokuta) s úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2021 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil následně již ničeho. 2. Městský soud v Brně vydal dne 29. 9. 2021 pod č.j. EPR 173379/2021-5 elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 13. 10. 2021 odpor. Žalovaný potvrdil, že mu žalobkyně skutečně poskytla peněžní prostředky ve výši 5.200 Kč. Uvedl však, že důvodem uzavření úvěrové smlouvy byl„ katastrofální nedostatek financí“. Příjem žalovaného z pracovního poměru se v době uzavření smlouvy pohyboval na hranici minimální mzdy, jeho náklady na bydlení činily 8.200 Kč. Pracovní poměr žalovaného ke dni 28. 2. 2021 skončil, žalovaný byl od 1. 3. 2021 do 31. 8. 2021 veden v evidenci úřadu práce jako nezaměstnaný; od 1. 9. 2021 je žalovaný opět zaměstnán. Splácí starší dluhy. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 21. 12. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.200 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]; dne 21. 12. 2020 žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 5.000 Kč a dne 2. 3. 2021 částku 200 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčně ve výši minimálně 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce (částka podle čl. 4 tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem a smluvní pokutou), nejméně však ve výši 300 Kč. Poplatek za čerpání úvěru mělo podle čl. 5 činit 20 % z čerpané jistiny úvěru. Podle čl. 6 měl být pro případ prodlení sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, kdy se úrok stává ke konci každého měsíce součástí jistiny dluhu. V případě okamžitého zesplatnění dluhu pak měl být dluh úročen od prvního dne splatnosti až do splacení výší 8 % ročně místo sjednané výše 20 % měsíčně. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije u rodičů a má příjem 19.159 Kč čistého. Měsíční výdaje žalovaného (označeny jako ostatní náklady) měly představovat 5.200 Kč, náklady na bydlení činily 0 Kč. Žalovaný předložil žalobci výplatní pásky, podle kterých jeho příjem za březen 2020 činil částku 13.793 Kč, v září 2020 částku 14.356 Kč, v říjnu 2020 částku 13.940 Kč, v listopadu 2020 částku 12.392 Kč a v prosinci 2020 částku 16.110 Kč. 6. O výši aktuální měsíční splátky, datu její splatnosti a výši celkového dluhu byl žalovaný průběžně vyrozumíván žalobkyní formou výpisů z revolvingového úvěru, a to dne 11. 1. 2021, 10. 2. 2021, 10. 3. 2021, 12. 4. 2021, 10. 5. 2021 a 10. 6. 2021. Ve výpisu byl žalovaný vždy vyzýván k úhradě dluhu. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 6. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalovaný předložil žalobkyni přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl čistý příjem ve výši 19 159 Kč, z výplatních pásek je však zřejmé, že v roce 2020 se příjem žalovaného pohyboval v rozmezí od 12.392 Kč do 14.356 Kč, výjimečně dosahoval částky 16.110 Kč. Žalobkyně se nijak nezabývala skutečností, že příjem tvrzený žalovaným neodpovídá doloženému příjmu z pracovního poměru a nezkoumala, zda měl žalovaný další příjem, který by odůvodňoval výši deklarovaného měsíčního příjmu 19.159 Kč. Pokud se žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného o měsíčním příjmu ve výši 19.159 Kč, aniž se zajímala o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupovala s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojila s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřovala. Výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 5.200 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány (náklady na bydlení, osobní potřeby, výživa jiných osob apod.). Jako nepravděpodobné s rovněž jeví tvrzení žalovaného stran výše nákladů na bydlení 0 Kč, které samo o sobě mělo na straně žalobkyně vyvolat impuls k dalšímu zkoumání těchto pravidelných měsíčních výdajů; ostatně sám žalovaný uvedl, že jeho náklady spojené s bydlení v rozhodné době činily 8.200 Kč. Žalobkyně také vůbec nezkoumala, zda žalovaný má či nemá povinnost splácet další dluhy. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, stejně jako v dalších veřejně dostupných registrech, nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného. 16. Žalobkyně nepostupovala při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že posky