62 C 223/2021-67 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2021, doplněnou podáním ze dne 16. 11. 2021, domáhala zaplacení 24.728,42 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 29. 8. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 24.590 Kč formou úhrady ceny zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 21,36 % ročně ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1.065 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek, právní předchůdce žalobkyně proto s účinností k 30. 4. 2021 od smlouvy o úvěru odstoupil; celkem žalovaná uhradila 1.165 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 23.962,69 Kč, poplatků dle sazebníku žalobkyně ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 165,73 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení. S účinností ke dni 20. 5. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žádosti žalované ze dne 29. 8. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], jednající pod obchodní značkou [] [anonymizováno] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (schválení žádosti zasláno žalované dne 7. 9. 2020). Úvěr byl žalované poskytnut ve prospěch jejího účtu dne 4. 9. 2020 za účelem úhrady ceny zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 21,36 % ročně a pojistným ve 30 měsíčních splátkách ve výši 1.065 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou dluhu se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále poplatky dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně. 5. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že žije u rodičů, je na rodičovské dovolené a výše jejího měsíčního příjmu činí 7.600 Kč, celkový příjem domácnosti činí 30.000 Kč a odhadované výdaje pak 14.800 Kč (náklady na domácnost 11.800 Kč, další finanční závazky 3.000 Kč). Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele nebyla ověřeny příjmy ani výdaje žalované. 6. Z přehledu transakcí na účtu [číslo] z tabulky reflektující výši předepsaných plateb, jistiny, pokut, úroků, pojištění a nákladů za vymáhací proces za období od 4. 9. 2020 do 17. 3. 2021 se podává, že ke dni 18. 3. 2021 činil duh žalované celkem 26.679,28 Kč (jistina 24.728,42 Kč, úrok 1.950,86 Kč, poplatky 600 Kč a smluvní pokuta 165,73 Kč). 7. Dne 26. 3. 2021 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila, a to s účinností ke dni 30. 4. 2021. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2021 byla pohledávka s účinností ke dni 20. 5. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 28. 5. 2021, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 6. 2021 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z úvěrové smlouvy ani dalších listin nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. 18. Žalovaná uvedla, že celkový měsíční příjem její domácnosti činí 30.000 Kč a čistý měsíční příjem činí 7.600 Kč. K tomu předložila oznámení Úřadu práce o zvýšení rodičovského příspěvku žalované na 10.000 Kč měsíčně, počínaje 1. 1. 2020, z něhož (mimo jiné) vyplývá, že žalovaná ke dni 1. 12. 2019 vyčerpala 182.400 Kč z celkových 300.000 Kč, které jí na rodičovském příspěvku náleží. Dále bylo předloženo oznámení Úřadu práce ze dne 27. 12. 2019 o přiznání dávky státní sociální podpory – přídavku na dítě [jméno] [příjmení] ve výši 500 Kč měsíčně a přídavku na dítě [jméno] [příjmení] ve výši 610 Kč, a čestné prohlášení [jméno] [příjmení] o pravidelných platbách výživného na nezletilého [jméno] [příjmení] ve výši 4.200 Kč měsíčně. Z těchto údajů však není zřejmé, co má být„ čistým“ měsíčním příjmem žalované, ani čím je tvořen a jaký je zdroj„ celkového“ příjmu její domácnosti. Předloženými listinami je osvědčen příjem (rodičovský příspěvek) ve výši 10.000 Kč. Výživné ani přídavek na dítě nelze považovat za příjem žalované, když se jedná o dávky či platby určené na zajištění potřeb nezletilých dětí, nikoliv na financování úvěrů. 19. Pokud se právní předchůdce žalobkyně ani nepokusil odstranit nejasnosti v údajích uvedených žalovanou stran jejího příjmu a ohledně výše výdajů se spokojil s pouhým prohlášením žalované, že celkové výdaje domácnosti činí 11.800 Kč, aniž se zajímal o rozložení výdajů, natož aby údaje uvedené žalované ověřoval, nelze dospět k závěru, že dostatečně a řádně posoudil schopnost žalované splácet úvěr. 20. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení z