62 C 233/2021-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2021 domáhala zaplacení 18.272 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 4. 9. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný v hotovosti obdržel 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku jednorázovou splátkou do 4. 10. 2020. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, dluh do 4. 10. 2020 neuhradil ani zčásti. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 16.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.272 Kč; žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 688 Kč. Dne 29. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Usnesením podepsaného soudu ze dne 23. 11. 2021, č.j. 62 C 233-37, které nabylo právní moci dne 1. 1. 2022, bylo řízení ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.272 Kč částečně zastaveno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Dne 4. 9. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti vyplacena částka ve výši 16.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit jednorázovou splátkou do 4. 10. 2020. 6. Podle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání žalobkyně měla telefonicky kontaktovat žalovaného, a to dne 15. 6. 2021, 4. 5. 2021, 27. 4. 2021, 12. 5. 2021, 9. 6. 2021 s 3. 6. 2021, následně žalovanému měla zaslat dopis dne 4. 5. 2021 a pověřit terénního pracovníka k osobnímu setkání se žalovaným. 7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze strany právního předchůdce žalobkyně dne 18. 10. 2020 a 4. 11. 2020. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. [právnická osoba] a rovněž i žalobkyně přípisem ze dne 14. 4. 2021 oznámily postoupení pohledávky žalovanému a vyzvaly jej k úhradě dlužné částky. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 6. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedla, že důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. 18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 16.000 Kč. 21. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě výzvy k úhradě dlužné částky. Žalobkyni proto svědčí právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 5. 10. 2020; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. 22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věty první ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. 25. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 16.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.252 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 688 Kč. Žalobkyně byla v dané věci úspěšná v 83,73 % předmětu řízení, když jí bylo přiznáno právo na zaplacení 16.000 Kč s úrokem z prodlení, v 16,27 % předmětu řízení (smluvní pokuta ve výši 2.272 Kč, poplatky ve výši 688 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč) úspěšná nebyla. 26. Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva