62 C 270/2021-82 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 10. 2021, doplněnou podáním ze dne 9. 3. 2022, domáhala zaplacení 8.975,06 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], a žalovanou byla dne 21. 6. 2018 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v rámci které strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytnutí kontokorentního úvěru formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 5.000 Kč. Úroková sazba činila 29 % ročně. Žalovaná se zavázala mít na účtu alespoň jedenkrát v průběhu 180 dnů kreditní zůstatek ve výši čerpaného úvěru a příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce poskytování kontokorentního úvěru zrušil. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 8.975,06 Kč s příslušenstvím. S účinností ke dni 21. 6. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 21. 6. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] s možností přečerpání (tzv. kontokorent) až do výše úvěrového limitu 5.000 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně. Žalovaná se zavázala mít na účtu alespoň jedenkrát v průběhu 180 dnů kreditní zůstatek ve výši čerpaného úvěru a příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Průměrný čistý příjem žalované za poslední 3 měsíce činil 21.350 Kč a čistý příjem za posledních 12 měsíců činil 164.635 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti činil v průměru 60.000 Kč. 6. Žalovaná dne 25. 6. čerpala částku 3.100 Kč, přičemž téhož dne čerpala i úvěr ve výši 150.000 Kč. 7. Právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 8. 9. 2019 oznámil žalované zrušení povoleného limitu přečerpání na běžném účtu [bankovní účet] a vyzval žalovanou k úhradě debetního zůstatku ve výši 8.279,29 Kč. 8. Právní předchůdce žalobkyně přípisy ze dne 5. 8. 2019 a 19. 8. 2019 upozornil žalovanou na překročení povoleného limitu. Dopisem ze dne 2. 10. 2018 právní předchůdce žalobce zrušil poskytování kontokorentního úvěru žalované z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek. Právní předchůdce žalobkyně opětovně vyzval žalovanou k úhradě dluhu přípisem ze dne 2. 10. 2018, 16. 11. 2018, 6. 12. 2018, 15. 1. 2018, 14. 1. 2019, 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 byla pohledávka s účinností ke dni 21. 6. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem dne 3. 7. 2019, který jí byl odeslán dne 17. 7. 2019. 10. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2021 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. 11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 18. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Průměrný čistý měsíční příjem žalované měl představovat 21.350 Kč, z potvrzení o výši příjmu je však zřejmé, že čistý roční příjem žalované činil 164.635 Kč, žalovaná tedy mohla dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši maximálně 13.719,50 Kč. Do příjmů žalované byly navíc zahrnuty i příjmy domácnosti, ačkoliv nebylo specifikováno, čím konkrétně jsou tyto další příjmy domácnosti tvořeny. Žalovaná byla v době žádosti o poskytnutí úvěru svobodná a žila u rodičů, lze tedy důvodně předpokládat, že za příjem domácnosti žalované byly považovány příjmy jejích rodičů. Tito však nejsou povinni podílet se na uhrazování potřeb svého již dospělého dítěte a nelze tak jejich příjem považovat za příjem žalované. 19. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval. O tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované byly stanoveny pouze na základě statistických dat Českého statistického úřadu. Právní předchůdce nezkoumal (a už vůbec neověřoval), jaké jsou skutečné náklady na bydlení žalované, náklady na osobní potřeby apod., a to i za situace, kdy žalovaná hradila další dluhy pravidelnými splátkami. 20. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odpor