62 C 283/2021-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 domáhala zaplacení 23.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 24. 4. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 23.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.220 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.200 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 690 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 500 Kč. Dne 15. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 24. 4. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 23.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.220 Kč, úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.200 Kč, tj. celkem 40.020 Kč, v 58 týdenních splátkách ve výši 690 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 24. 4. 2017 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu s partnerkou, je zaměstnaný na dobu určitou. Měsíční příjem žalovaného je tvořen mzdou ve výši 13.356 Kč, výdaje žalovaného představují 6.500 Kč (výdaje na bydlení ve výši 2.500 Kč a ostatní výdaje ve výši 4.000 Kč). Z karty zákazníka vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalovaného předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován ze strany původního věřitele přípisem ze dne 12. 2. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 39.520 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Přípis byl odeslán dne 15. 2. 2021. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Příjem žalovaného byl ověřen předložením pracovní smlouvy a výplatní pásky. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobkyně na ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a spokojila se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl náklady na bydlení ve výši 2.500 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si výši nákladů na bydlení, např. předložením nájemní smlouvy, zvláště pak za situace, kdy žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Právní předchůdce žalobce si však nevyžádal žádné doklady k ověření výše skutečných výdajů žalovaného, pouze se spokojil s údaji uvedenými žalovaným. 16. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Právní předchůdce žalobkyně tak nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil 500 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 22.500 Kč. 19. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení p