62 C 34/2022-74 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2021, doplněnou podáním ze dne 23. 5. 2022, domáhala zaplacení 47.752,86 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný dne 13. 8. 2020 uzavřel s její právní předchůdkyní (společnost [právnická osoba]) online smlouvu o úvěru [číslo] podle které žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalovanému 50.000 Kč s tím, že žalovaný vrátí tuto částku spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 1.000 Kč a úrokem ve výši 13,49 % ročně ve 24 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Úvěr byl zesplatněn dne 26. 4. 2020 z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 43.472,74 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1.918,39 Kč, smluvní pokuty za pozdní úhradu splátky za měsíc únor 2021 a březen 2021 v celkové výši 1.000 Kč a smluvní pokuty ze prodlení, které bylo důvodem zesplatnění úvěru ve výši 1.361,73 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Smlouvou o úvěru ze dne 13. 8. 2020 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr 50.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem, tj. celkem 58.564,18 Kč, do 18. 8. 2022. 5. Na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 14. 8. 2020 připsána platba ve výši 50.000 Kč. 6. Z výpisu označeného půjčka [číslo] vztahujícího se k půjčce poskytnuté žalovanému dne 14. 8. 2020 vyplývá, že žalovaný celkem zaplatil 9.764 Kč. 7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vyzývala žalovaného k úhradě dluhu přípisem ze dne 23. 3. 2021, ze dne 26. 4. 2021 a ze dne 31. 58. 2021, v němž byl žalovaný současně upozorněn na možnost podání žaloby. 8. Žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně uvedl, že vyživuje jedno dítě, žije s partnerkou, je zaměstnán a jeho měsíční příjem ze zaměstnání činí 21.896 Kč. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného měly představovat 20.000 Kč, z toho na bydlení 8.000 Kč. Jako další příjem domácnost bylo ve formuláři uvedeno 12.000 Kč. Z úvěrové zprávy pak vyplývá, že žalovaný v době před uzavřením předmětné smlouvy splácel dluh z jiné úvěrové smlouvy ve výši (tehdy) 44.260 Kč a dluh z kontokorentního úvěru ve výši 2.938 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období 12. 5. 2020 až 12. 8. 2020 bylo zjištěno, že v tomto období bylo na účet žalovaného připsáno 131.595 Kč a z účtu odepsáno 148.650,55 Kč. 9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, resp. nepostupoval při posouzení této otázky s dostatečně odbornou péčí, když dopěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Doložený měsíční příjem žalovaného přitom mohl sloužit maximálně k pokrytí jeho pravidelných výdajů, které měly činit 20.000 Kč měsíčně, přičemž není zřejmé, zda splátky starších dluhů byly do těchto výdajů zahrnuty či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně se zjevně nijak nezajímal o zdroj dalšího příjmu žalovaného, ani jej nijak neověřoval, stejně jako neověřoval tvrzenou výši nákladů na bydlení. Přitom alarmující mělo být již samotné zjištění z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 12. 5. 2020 do 12. 8. 2020, z něhož je patrný záporný zůstatek. Pokud za této situace dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen požadovaný úvěr splácet, byl jeho závěr (bez ověření a zjištění dalších údajů) minimálně předčasný. 17. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - [číslo]). 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9.764 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení rozdílu mezi poskytnutým plněním a tím, co jí bylo zaplaceno, ve výši 40.236 Kč. 20. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byl žalovaný k úhradě vyzýván opakovaně, a to přípisem ze dne 23. 3. 2021 a přípisem ze