62 C 47/2021-91 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2020, doplněnou podáním ze dne 12. 4. 2021 a ze dne 19. 8. 2021, domáhala zaplacení 43.552,06 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 23. 2. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 80.000 Kč k úvěrovému účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně, s poplatky za úkony související s poskytováním a správou úvěru a s poplatkem za pojištění ve 44 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.500 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek, žalobkyně proto úvěr s účinností ke dni 2. 10. 2019 zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 76.406,71 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 39.363,86 Kč, poplatků ve výši 3.014 Kč, úroků z úvěru připsaných k jistině úvěru ve výši 1.174,20 Kč, a dále z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 812,40 Kč za dobu od 21. 5. 2019 do 1. 2. 2019, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 39.363,86 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 1.174,20 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.552,06 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení. S účinností ke dni 1. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žádosti žalovaného ze dne 23. 2. 2017 byla téhož dne mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 80.000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku ve 44 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.500 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce. První splátka byla splatná 20. 3. 2017, poslední splátka měla být splatná 20. 10. 2020. Žalovaný se současně zavázal hradit úrok za poskytnutí úvěru ve výši 17,9 % s tím, že vyúčtované úroky z úvěru byly připisovány k jistině, a dále poplatky za správu úvěru a poplatky za pojištění. 5. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky za červen 2019, červenec 2019 a srpen 2019. Přípisem ze dne 30. 8. 2019 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 10.050 Kč a upozornil jej na možnost zesplatnění úvěru v případě, že dlužná částka nebude do 2. 10. 2019 uhrazena. Dopisem ze dne 2. 10. 2019 právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 2. 10. 2019 zesplatnil. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 15.155 Kč a hradí jiné splátky ve výši 1.000 Kč. Výše příjmu byla ověřována podle pohybů na účtu žalovaného č. [bankovní účet], který byl veden právním předchůdcem žalobkyně. 7. Z výpisu z účtu žalovaného se podává, že za období od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017 byla na účet připsána částka 19.682,01 Kč (z toho mzda ve výši 14.682 Kč), odepsána byla částka 19.719,01 Kč, konečný zůstatek tak činil - 27,67 Kč. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem dne 27. 12. 2019, kterým byla současně vyzván k zaplacení dluhu ve výši 44.364,46 Kč. Dopis byl odeslán dne 17. 12. 2019. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 1. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce informace týkající se příjmu žalovaného, a to pouze z transakční historie jeho účtu za období od 1. 1. 2017 do 31. 1. 2017. Tvrzený příjem žalovaného ve výši 15.155 Kč však neodpovídá příjmu podle uvedeného výpisu z účtu (mzda ve výši 14.682 Kč). Z výpisu z účtu rovněž plyne, že konečný měsíční zůstatek žalovaného se pohyboval v záporných hodnotách (- 27,67 Kč). Pokud právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr na základě informací o jeho finanční situaci získaných z výpisu z účtu, podle kterého výdaje žalovaného (mírně) převyšovaly jeho příjmy, resp. žalovaný neměl žádné finanční rezervy, nelze jeho postup hodnotit jako dostatečně obezřetný. 18. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Výdaje žalovaného byly stanoveny na částku pouhých 1.000 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány. V posuzované věci tak právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval pravidelné měsíční výdaje žalovaného. 19. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti