62 C 77/2022-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 domáhala zaplacení 8.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 3. 12. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení a administrativním poplatkem v celkové výši 14.400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 240 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 1.850 Kč. Dne 15. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 3. 12. 2018 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 8.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1.600 Kč, s úrokovou sazbou 18,96 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, tj. celkem 14.400 Kč, v šedesáti týdenních splátkách ve výši 240 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 8. 6. 2017 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je zaměstnaný a jeho čistý příjem činí 14.194 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného měly činit 9.600 Kč a sestávaly nákladů na bydlení ve výši 4.500 Kč, osobních výdajů ve výši 4.000 Kč a splátek jiných úvěrů ve výši 1.100 Kč. Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny předložením pracovní smlouvy, výplatních pásek a dokladem o úhradě nájemného. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly pohledávky s účinností k témuž dni postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem dne 19. 2. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu ve výši 18.800 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 22. 2. 2021. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalovaný stanovil své výdaje částkou 9.600 Kč, ověřena však byla pouze výše nájmu. Osobní výdaje žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobkyně vůbec ověřovány, právní předchůdce žalobkyně se ohledně tvrzené výše výdajů spokojil toliko s prohlášením žalovaného. Právnímu předchůdci žalobkyně bylo známo, že žalovaný navíc hradí další dluhy splátkami ve výši 1.100 Kč, přesto dostatečně nezkoumal, zda měsíční výdaje žalovaného dosahují tvrzené výše. Tato skutečnost pak svědčí o nedostatečném prověření finanční situace žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, který nepostupoval s náležitou obezřetností. 16. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - [číslo]). 18. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradil 1.850 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 6.150 Kč. 19. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do 10 dnů od obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 22. 2. 2021, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 25. 2 2021. Dne 26. 2. 2021 žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 8. 3. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem