62 C 90/2022-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2021 domáhala zaplacení 9.558,66 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 16. 10. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, s úrokovou sazbou 19 % ročně a odměnou za zpracování úvěru a za další péči v celkové výši 19.554 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 377 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 1.220 Kč. S účinností k 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 16. 10. 2019 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu bylo v hotovosti poskytnuto 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 3.103 Kč, s úrokovou sazbou 19 % ročně a s odměnou za zpracování úvěru a za další péči ve výši 8.7144.891 Kč, tj. celkem 19.554, v 52 týdenních splátkách ve výši 377 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 16. 10. 2019 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči a je zaměstnaný na plný úvazek. Čistý měsíční příjem žalovaného ke dni žádosti o poskytnutí úvěru činil 5.160 Kč, další příjmy domácnosti měly představovat 20.000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit 500 Kč. Z karty vyplývá, že příjem žalovaného byl ověřen předložením pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu ve výši 22.859,66 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 25. 1. 2021. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalovaný nespecifikoval zdroje svých příjmů, když uvedl, že další příjem domácnosti činí 20.000 Kč měsíčně. Uvedl-li žalovaný, že žije s rodiči, pak lze důvodně předpokládat, že zdrojem dalších příjmů žalovaného jsou příjmy rodičů. Ačkoliv žalovaný žije s rodiči, je dospělý a nelze tak příjmy rodičů považovat za příjmy žalovaného. Pokud pak další příjmy ve výši 20.000 Kč nepředstavovaly příjem rodičů žalovaného, pak stále platí, že právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem těchto dalších příjmů a zda žalovaný tvrzený příjem skutečně má. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si jejich skutečnou výši, a pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o měsíčním příjmu ve výši 5.160 Kč a rovněž i příjmu 20.000 Kč, aniž se zajímal o jejich zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. 16. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem na částku pouhých 500 Kč měsíčně. Je vysoce nepravděpodobné, že částka 500 Kč by byla schopna pokrýt skutečné výdaje žalovaného na bydlení, domácnost, stravu a další osobní potřeby. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného. 17. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradil 1.220 Kč, žalobkyně má pr