72 C 276/2021-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 5.301,45 Kč s tím, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], byla dne 18. 5. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím jednotlivých 45 týdenních splátek po 274 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 29. 3. 2018. Žalovaný však prostředky řádně a včas nesplatil a dostal se tak do prodlení. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupena na žalobce. Žalovaný tak dluží částku v celkové výši 5.301,45 Kč představovanou jistinou v uvedené výši spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 791,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.930,32 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 5.301,45 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky ve výši 5.301 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani poté, co byl k její úhradě vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 6. Dne 18. 5. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 7.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s částkou ve výši 5.330 Kč, která byla ve smlouvě označena jako poplatek, tj. celkem se zavázal vrátit částku ve výši 12.330 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 29. 3. 2018. Celková dlužná částka sestávající z poskytnuté zápůjčky a poplatků za zápůjčku tak činila částku v celkové výši 12.330 Kč. 7. Z výzvy k plnění v podobě předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2020 předložené žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 předložené společně s příslušnou přílohou soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 má dále soud za zjištěné, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 8. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit společně s částkou ve výši 5.330 Kč požadovanou ze strany právního předchůdce žalobce jako poplatek, skládající se z úroku kapitalizovaného částkou ve výši 932 Kč, částky za zpracování ve výši 2.054 Kč spolu s částkou za administrativní činnost ve výši 2.344 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 29. 3. 2018. Žalovaný však dosud žalobci nevrátil poskytnuté peněžní prostředky v plné výši a z titulu vzniklého dluhu tak žalovanému zbývá uhradit žalobci částku v celkové výši 5.301,45 Kč sestávající z dlužné jistiny, zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných částkou ve výši 791,89 Kč, tj. úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 5.301,45 Kč od 26. 8. 2017 do 24. 6. 2019, spolu s úrokem kapitalizovaným částkou ve výši 1.930,32 Kč, tj. úroku ve výši 29 % ročně z částky ve výši 5.301,45 Kč od 30. 3. 2018 do 24. 6. 2019, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.301,45 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.301,45 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. 14. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl, a to s tím, že žalobci byla ve vztahu k žalovanému přiznána částka odpovídající jistině dlužné částky ve výši 5.301,45 Kč s příslušenstvím z titulu mezi smluvními stranami uzavřené smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaný v průběhu řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil ani jinak nárok žalobce nerozporoval. Nijak netvrdil ani nedokládal jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak současně zavázal žalovaného k úhradě úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši. 15. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby) ve výši 300 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.