72 C 281/2021 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se na základě podaného návrhu na zahájení řízení domáhal vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 10.000 Kč s příslušenstvím, a to s tím, žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným byla dne 24. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 10.000 Kč. Žalobce dále uvedl, že žalovaný se oproti tomu na základě uzavřené smlouvy zavázal právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky, které byly žalovanému poukázány v podobě bezhotovostní platby dne 24. 10. 2017 na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], kdy platba úvěru byla identifikována číslem variabilního symbolu [číslo], představovaným rodným číslem žalovaného vrátit nejpozději do 24. 12. 2017. Žalobce dále uvedl, že požaduje na základě podané žaloby zaplacení dosud nesplacené jistiny poskytnutého úvěru ve výši 10.000 Kč, přičemž ze strany žalobce není zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, případně poplatku za prodloužení termínu splatnosti, požadováno. Následně byla předmětná pohledávka na žalobce postoupena ze strany právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], na základě smlouvy o postoupení ze dne 1. 1. 2021 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobce shrnul, že tak požaduje po žalovaném zaplacení poskytnuté částky jistiny ve výši 10.000 Kč, která byla ze strany žalobce po uzavření smlouvy o úvěru 24. 10. 2017 žalovanému vyplacena na jím uvedený účet bezhotovostním převodem pod příslušným variabilním symbolem. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani poté, co byl k její úhradě vyzvána prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 10. 2017 poskytnul žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu na účet žalovaného z bankovního účtu právního předchůdce žalobce v podobě původního věřitele na bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž platba úvěru byla identifikována příslušným variabilním symbolem [číslo]. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo dále ujednáno, že poskytnutá částka v celkové výši 10.000 Kč bude vrácena nejpozději do 24. 12. 2017, kdy tento termín byl sjednán jako termín splatnosti. Žalobce poukázal žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč prostřednictvím bezhotovostního převodu na účet žalovaného označený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru pod č. [bankovní účet], kdy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byl rovněž ujednán termín splatnosti jednotlivých splátek, jejichž prostřednictvím se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Následně právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, které bylo předloženo žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky rovněž prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 2. 2. 2021 předložené spolu s dokladem o odeslání. 5. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 6. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit společně s případně vyčísleným poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatkem za prodloužení termínu splatnosti, a to v jednotlivých splátkách po 5.000 Kč, kdy termín splatnosti první splátky byl ujednán ke dni 24. 11. 2017 a termín splatnosti druhé splátky ke dni 24. 12. 2017. Žalovaný však dosud žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil a z titulu vzniklého dluhu tak žalovanému zbývá uhradit žalobci částku odpovídající poskytnuté jistině v celkové výši 10.000 Kč, když žalobce dále uvedl, že částku odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru, případně poplatku za prodloužení termínu splatnosti, na základě podané žaloby nepožaduje. 10. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl, a to s tím, že žalobci byla ve vztahu k žalovanému přiznána částka v celkové výši 10.000 Kč odpovídající jistině dlužné částky z titulu mezi smluvními stranami uzavřené smlouvy označené jako smlouva o úvěru dne 24. 10. 2017, na jejímž základě byly k uvedenému dni žalovanému ze strany předchůdce žalobce poskytnuty z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil ani jinak nárok žalobce nerozporoval. Nijak netvrdil ani nedokládal jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak současně zavázal žalovaného k úhradě úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši. 11. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby) ve výši 300 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.