94 C 223/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 13 511,21 Kč na jistině. b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 951,34 Kč. c) zákonný úrok z prodlení z částky 13 511,21 KČ od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. d) kapitalizovaný úrok ve výši 12 811,80 Kč. e) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. f) částku 3 472,38 Kč na smluvní pokutě, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 17. 1. 2019, [číslo] kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným, kdy tomu poskytla částku 15 000 Kč. 2. Ohledně nároků ad d) a f), tj. kapitalizovaných úroků a smluvní pokuty, vzala žalobkyně žalobu zpět podáním ze dne 30. 6. 2022, neboť nedisponuje důkazy ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného; soud tak výrokem I. řízení v tomto rozsahu zastavil (§ 96 odst. 1, 2 o.s.ř.). 3. Žalovaný se k podanému návrhu nevyjádřil. 4. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 5. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 17. 1. 2019, [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr částkou 1 992 Kč měsíčně smlouva o úvěru na č.l. 6). Žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými doklady o tom, jak byla v době uzavření smlouvy prověřována úvěruschopnost žalovaného. Splatnost byla sjednána kde ni splatnosti poslední splátky, tj. k 17. 3. 2020. 6. Žalovaný zaplatil toliko 2 992 Kč (výpis). 7. Pohledávka byla postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení ze dne 21. 12. 2020, identifikace pohledávky za žalovaným, potvrzení o zaplacení za postoupení pohledávek, oznámení žalovanému ze dne 18. 1. 2021, podací arch z 19. 1. 2021). 8. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní výzvou (přípis ze dne 2. 6. 2021, podací arch ze dne 4. 6. 2021). 9. Po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům. 10. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva, neboť původní věřitel neučinil žádné kroky k ověření úvěruschopnosti žalovaného (resp. žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost prověřována). Takový nedostatek kontraktačního procesu vede podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku. V podrobnostech lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39, anebo rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019. 11. Je ovšem skutečností, že v lednu 2019 obdržel žalovaný od společnosti [právnická osoba] částku 15 000 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, které proto náleží právo na vrácení bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku), a to ve výši 12 008 Kč (15 000 Kč – 2 992 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení (byť vyšší částky), ocitl se žalovaný v prodlení se zaplacením částky 12 008 Kč nejpozději k 18. 3. 2020, a je proto povinen platit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Vzhledem k tomu, že se žalovaný je pasivní, nemohl soud rozhodnout o splatnosti jinak, než dle žádání žalobce, neboť žalovaný své poměry a tedy své schopnosti nedoložil ani neobjasnil. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) 12. V ostatním rozsahu soud musel žalobu zamítnout. Jmenovitě o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč soud konstatuje, že nemůže žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které má původ v absolutně neplatné smlouvě. Jiný základ než smluvní pro placení tohoto druhu pohledávky nepřipadá v úvahu. Analogie s náklady 1 200 Kč na uplatnění pohledávky ve vztahu mezi podnikateli není přiléhavá, když osobní působnost této právní úpravy se vztahuje na speciálně vymezené subjekty, tj. výslovně podnikatele. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť mírně převažující úspěch na straně žalované nebyl spojen s jakýmikoliv náklady řízení. 14. Co se týká doplatku soudního poplatku, jedná se o to, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán (kvůli nutnosti podrobit žalobu bližšímu zkoumání a pro oddlužení žalovaného). Zákon [číslo] Sb., o soudních poplatcích (dále jako„ poplatkový zákon“) stanoví v položce 2 bodu 2 Sazebníku, že pokud nebyl vydán elektronicky platební rozkaz,„ doměří“ soud poplatek podle položky 1. Předmětem řízení byla částka 27 199,74 Kč celkem. V nynějším případě tak jde o doplatek ve výši 560 Kč, jelikož poplatek podle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku činil 1 360 Kč. Soud proto výrokem V. tohoto rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit rozdíl v soudním poplatku 560 Kč.