94 C 34/2022-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou dne 10. 1.2 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 159,10 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]). Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovanému byla dne 17. 5. 2017 poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou měl vrátit společně s poplatky v souhrnné výši 8 075 Kč, zaplatil však toliko 12 490 Kč, žalobkyně žádala dalších 2 728,97 Kč s příslušenstvím. Dne 30. 8. 2017 obdržel žalovaný částku 9 000 Kč, kterou měl opět vrátit společně s poplatky ve výši 8 075 Kč. Poté, co zaplatil toliko 8 140 Kč, žádala žalobkyně dalších 5 134,21 Kč s příslušenstvím. Konečně pak dne 4. 12. 2017 byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve výši 10 000 Kč, tuto částku měl žalovaný vrátit společně s poplatky ve výši 7 399 Kč. Jelikož zaplatil toliko 6 960 Kč, žádala žalobkyně dalších 6 295,92 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky, a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 17. 5. 2017 podepsal žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce s tím, že mu [anonymizováno] poskytl částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit společně s „ poplatkem“ ve výši 8 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena porovnáním příjmů a výdajů po nahlédnutí do pracovní smlouvy žalovaného, výplatních pásek a nájemní smlouvy (zákaznická karta). Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný obdržel dne 17. 5. 2017 částku 9 000 Kč a celkem zaplatil [anonymizováno] 12 490 Kč. 5. Dne 30. 8. 2017 podepsal žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce s tím, že mu [anonymizováno] poskytl částku 9 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit společně s „ poplatkem“ ve výši 8 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena porovnáním příjmů a tvrzených výdajů po nahlédnutí do pracovní smlouvy žalovaného, potvrzení o příjmu a výplatních pásek (zákaznická karta). Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný obdržel dne 30. 8. 2017 částku 9 000 Kč a celkem zaplatil [anonymizováno] 8 140 Kč. 6. Dne 4. 12. 2017 podepsal žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce s tím, že mu [anonymizováno] poskytl částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit společně s „ poplatkem“ ve výši 7 399 Kč ve 45 týdenních splátkách po 387 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena porovnáním příjmů a tvrzených výdajů po nahlédnutí do pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek (zákaznická karta). Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný obdržel dne 4. 12. 2017 částku 10 000 Kč a celkem zaplatil [anonymizováno] 6 960 Kč. 7. Pohledávka byla postoupena žalobkyni dne 20. 1. 2020 (smlouva, seznam pohledávek, oznámení žalovanému, podací lístek z 14. 2. 2020). Předžalobní výzvou, která byla adresována žalovanému dne 23. 4. 2020, jej žalobkyně vyzývala k zaplacení žalovaných částek (výzva, podací lístek z 24. 4. 2020). 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalovaným a [anonymizováno] byla třikrát platně sjednána smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. občanského zákoníku), [anonymizováno] vždy prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Pohledávka byla uhrazena toliko částečně a ve zbývající části platně postoupena žalobkyni. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši téměř 90 %, resp. 74 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 90 %, resp. 74 % jistiny je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 9. Soud tak připouští, že žalovaný byl z titulu první smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 5. 2017 povinen zaplatit jistinu ve výši 9 000 Kč a úroky ve výši 2 700 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 12 490 Kč, překročil svou povinnost o 790 Kč. Žaloba byla proto v celém nároku na zaplacení částky 2 728,97 Kč s příslušenstvím zamítnuta. 10. Soud dále připouští, že žalovaný byl z titulu druhé smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 8. 2017 povinen zaplatit jistinu ve výši 9 000 Kč a úroky ve výši 2 700 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 8 140 Kč a 790 Kč navíc na první smlouvu, tj. celkem 8 930 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 2 770 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 770 Kč. Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. Žaloba však musela být zamítnuta v části 2 364,21 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 11. Soud konečně připouští, že žalovaný byl z titulu třetí smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 12. 2017 povinen zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč a úroky ve výši 3 000 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 6 960 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 6 040 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 040 Kč. Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. Žaloba však musela být zamítnuta v části 255,92 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 12. Lhůtu k plnění ve výroku I. soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 24,4 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudním poplatkem ve výši 800 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni poměrnou část 549,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).