94 C 70/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 8. 12. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 22. 1. 2018 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 20 000 Kč, který se zavázala splatit ve 13. měsíčních splátkách á 2 600 Kč spolu s poplatky uvedenými ve smlouvě, které však žalobkyně touto žalobou nepožaduje. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když dlužnou částku řádně a včas nevrátila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalovaná pohledávka dne 6. 9. 2018 přešla na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o prodeji části závodu. [právnická osoba] předmětnou pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba] a ta následně, dne 9. 6. 2021, na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 4. Dne 22. 1. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] (dále také jako„ původní věřitel“) smlouvu úvěru ve výši 20 000 Kč, kterou měla vrátit v 13měsíčních splátkách včetně poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Částka úvěru byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (ze Smlouvy [číslo]). Žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho. 5. Pohledávka za žalovanou přešla na základě smlouvy o prodeji části závodu z původního věřitele na společnost [právnická osoba] (ze Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovanou dále postoupena na společnost [právnická osoba] (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019), což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 2. 2020 (z oznámení ze dne 6. 2. 2020). Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2021). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 28. 11. 2022 (z oznámení ze dne 28. 11. 2022). Výzvou ze dne 28. 11. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky (z předžalobní upomínky, podacího lístku). 6. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v žádosti o úvěr a nahlédnutím do žalovanou předložených dokumentů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u společnosti [právnická osoba], kde pobírá průměrný příjem 20 400 Kč měsíčně, což bylo prokázáno příjmovými doklady. Mezi výdaji žalovaná uvedla částku 7 000 Kč na bydlení, 1 940 Kč na energie, 5 000 Kč na stravování, 600 Kč na další výdaje a 1 100 Kč na splátky dalších úvěrů. Své výdaje však žalovaná nedoložila žádnými listinami. Dle tvrzení žalobkyně byla provedena lustrace žalované v dostupných databázích, tuto skutečnost žalobkyně nijak nedoložila. 7. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč. Následně v souladu se smlouvou o prodeji části závodu a smlouvami o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětné smlouvy vystupoval věřitel jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 1 o.z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z. dopadá na daný závazek úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 10. Žalobkyně tvrdila, ale nedoložila, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně posuzováním schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr a dále z dokumentů, které žalovaná předložila. V nadepsaném řízení žalobkyně doložila potvrzení o příjmu žalované. Tvrzení o bydlení a tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila a žalobkyně se jejich prověřováním vůbec nezabývala. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Tvrzení žalobkyně o lustraci žalované ve veřejně přístupných rejstřících poté není žádným způsobem doloženo. 11. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostála a pokud této povinnosti nedostála, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 12. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Pokud však žalovaná na základě této smlouvy její předmět převzala, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobkyni jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobkyně ze dne 28. 11. 2022, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. ve středu 1. 12. 2022, lhůta k plnění byla stanovena do 5. 12. 2022. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tedy teprve dne 5. 12. 2022 stal splatným a soud tak přiznal žalobkyni až ode dne následujícího, tj. od 6. 12. 2022, úrok z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení úroku z prodlení za dobu delší a ohledně smluvních úroků) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, proto ji soud proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zástupce žalobkyně, které sestávají z odměny ve výši 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a z paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč uložil soud zaplatit žalované ve lhůtě dle ust. § 160 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)