94 C 92/2022-136 — Městský soud v Brně

1. Původní žalobkyně ([právnická osoba]) se žalobou Okresnímu soudu v Břeclavi doručenou dne 1. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne 15. 5. 2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč a následně porušila své povinnosti, když v plné míře nevrátila poskytnutou jistinu a nezaplatila úrok a poplatky. Žalovaná částka sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku v částce 1 216 Kč a poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 958 Kč Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 přešla pohledávka za žalovanou ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 nabyla pohledávku původní žalobkyně [právnická osoba]). 2. Dne 3. 6. 2022 navrhla původní žalobkyně, aby na její místo vstoupila společnost [právnická osoba], která pohledávku za žalovanou nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021, čemuž bylo soudem usnesením ze dne 23.6.2022, č.j. 94 C 92/2022-127, vyhověno. 3. Podáním ze dne 7. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 3 000 Kč bez dalšího zpět, výrokem I. proto soud řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř. v této části zastavil. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 6. Dne 22. 6. 2017 podepsala žalovaná smlouvu o úvěru [číslo] jíž se [právnická osoba] zavázala poskytnout jí úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se měla zavázat jej vrátit spolu s poplatky v celkové výši 7 300 Kč v měsíčních splátkách po 1 300 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedla žalovaná, že je svobodná, bydlí u rodičů, její měsíční příjmy jsou asi 5 700 Kč a výdaje 3 000 Kč. Za účelem posuzování své úvěruschopnosti předložila čestné prohlášení o výdajích na bydlení, dohodu o provedení práce, výpisy z účtu. Původní věřitel její finanční situaci posoudil jako adekvátní poskytnutí úvěru s uvedenou výší splátek. Dle předložené transakční historie zaplatila žalovaná celkem 4 300 Kč. 7. Smlouvou ze dne 6. 9. 2018 přešla pohledávka za žalovanou společně s částí závodu původního věřitele na [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 přešla pohledávka za žalovanou na [právnická osoba], žalované to předchozí věřitel sděloval přípisem ze dne 6. 2. 2020 (oznámení, potvrzení pošty). Dne 26. 2. 2020 právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k úhradě částky 20 834,50 Kč (výzva, podací lístek z 26. 2. 2020). Dne 9. 6. 2021 postoupila žalobkyně pohledávku za žalovanou [právnická osoba] 8. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla platně sjednána smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku), původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. Pohledávka byla uhrazena toliko do výše 4 300 Kč a platně postoupena aktuální žalobkyni. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 7 300 Kč, tj. 73 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 73 % jistiny za 13 měsíců je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny ročně. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 9. Soud tak připouští, že žalovaná byla z titulu smlouvy o úvěru povinna zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč a úroky ve výši 3 000 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaná zaplatila 4 300 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 8 700 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o příslušenství, není pochyb o tom, že žalovaná se dostala s plněním svého závazku do prodlení a soud jí proto uložil zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). 10. Žaloba však musela být zamítnuta v části 1 300 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný, ostatně stejně jako původně požadovaná částka 3 000 Kč. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 34 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudním poplatkem ve výši 800 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč. Soud uložil žalované nahradit žalobkyni poměrnou část 766 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).