94 C 99/2022-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 10. 12. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 34 531,87 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčce, a to ze dne 8. 2. 2018, 7. 12. 2017 a 7. 9. 2017 uzavřených mezi žalovaným a [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]). Žalovanému byla poskytnuta na základě té které smlouvy částka 25 000 Kč, 10 000 Kč a 15 000 Kč, kterou měl společně s poplatkem vrátit. Žalovaný však nezaplatil své dluhy řádně a včas. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky, a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Nárok 1 5. Dne 8. 2. 2018 podepsal žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce s tím, že mu [anonymizováno] poskytl částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit společně s „ poplatkem“ (úrok; částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení; administrativní poplatek) ve výši 21 543 Kč v týdenních splátkách po 776 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena porovnáním tvrzených příjmů, a tvrzených výdajů po nahlédnutí do výplatních pásek (zákaznická karta). Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný obdržel dne 8. 2. 2018 částku 25 000 Kč Celkem zaplatil [anonymizováno] 7 808 Kč (vyplývá z nerozporovaného tvrzení žalobkyně). Pohledávka byla postoupena žalobkyni dne 20. 1. 2020 (smlouva, seznam pohledávek, oznámení žalovanému, podací lístek). Předžalobní výzva byla adresována žalovanému dne 25. 2. 2021 (výzva, podací lístek). 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalovaným a [anonymizováno] byla platně sjednána smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. občanského zákoníku), [anonymizováno] prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Pohledávka byla uhrazena toliko do výše 7 808 Kč a platně postoupena žalobkyni. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 21 543 Kč, tj. 86,2 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 86,2 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 7. Soud tak připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy o zápůjčce povinen zaplatit jistinu ve výši 25 000 Kč a úroky ve výši 7 500 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 7 808 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 24 692 Kč. Žalobkyně však žalobou požadovala na jistině 21 337,77 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku. Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. 8. Žaloba však musela být zamítnuta v části ostatního příslušenství, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 9. Nárok 2 10. Dne 7. 12. 2017 podepsal žalovaný se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce s tím, že mu [anonymizováno] poskytl částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit společně s „ poplatkem“ (úrok; částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení; administrativní poplatek) ve výši 7 399 Kč v týdenních splátkách po 387 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena porovnáním tvrzených příjmů, a tvrzených výdajů po nahlédnutí do výplatních pásek (zákaznická karta). Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný obdržel dne 7. 12. 2017 částku 10 000 Kč Celkem zaplatil [anonymizováno] 6 557 Kč (vyplývá z nerozporovaného tvrzení žalobkyně). Pohledávka byla postoupena žalobkyni dne 20. 1. 2020 (smlouva, seznam pohledávek, oznámení žalovanému, podací lístek). Předžalobní výzva byla adresována žalovanému dne 25. 2. 2021 (výzva, podací lístek). 11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalovaným a [anonymizováno] byla platně sjednána smlouva o zápůjčce (§ 2390 a násl. občanského zákoníku), [anonymizováno] prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Pohledávka byla uhrazena toliko do výše 6 557 Kč a platně postoupena žalobkyni. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 7 399 Kč, tj. 74 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 74 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 12. Soud tak připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy o zápůjčce povinen zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč a úroky ve výši 3 000 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 6 557 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 6 443 Kč. Žalobkyně však žalobou požadovala na jistině 6 527,90 Kč, v části 6 443 Kč proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku. Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. 13. Žaloba však musela být zamítnuta v rozdílu jistiny 84,90 Kč a v části ostatního příslušenství, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 14. Nárok