104 C 180/2022-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.3.2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 48 920 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nájmu a z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z nájemní smlouvy ze dne 25.10.2019 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel žalovanou nájemní smlouvu, na základě které žalobce přenechal žalované k užívání bytovou jednotku [číslo] nacházející se ve 3. podlaží domu [adresa], č.o. 39 na ulici [ulice] v [obec], a žalovaná se zavázala za toto užívání platit žalobci nájem. Smlouva byla uzavřená na dobu určitou od 1.11.2019 na dobu jednoho roku. 6. Z výpočtového listu platného od 1.7.2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla měsíčně povinna hradit částku 4 406 Kč představující nájemné, částku 764 Kč představující pronájem inventáře a částku 1 835 Kč představující zálohy na služby. 7. Z vyúčtování služeb za rok 2019 bylo zjištěno, že žalované vznikl nedoplatek ve výši 8 920 Kč. 8. Z vyúčtování služeb za rok 2020 bylo zjištěno, že žalované vznikl nedoplatek ve výši 14 914 Kč. 9. Z upomínky ze dne 3.9.2021 bylo zjištěno, že žalovaná po skončení nájmu byt i nadále obývala, kdy jí tak vznikl dluh v celkové výši 48 920 Kč, tj. neuhrazené nájemné za srpen 2020 ve výši 4 406 Kč, neuhrazené nájemné za září 2020 ve výši 5 170 Kč, neuhrazené nájemné za říjen 2020 ve výši 5 170 Kč, neuhrazená náhrada za nájemné po skončení nájemního vztahu za listopad 2020 ve výši 5 170 Kč, neuhrazená náhrada za nájemné po skončení nájemního vztahu za prosinec 2020 ve výši 5 170 Kč, nedoplatek za služby za rok 2019 ve výši 8 920 Kč a nedoplatek za služby za rok 2020 ve výši 14 914 Kč. Dopisem ze dne 3.9.2021 byla žalované zasílána také předžalobní upomínka. 10. V projednávané věci má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřená nájemní smlouva v souladu s ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě které žalobce přenechal žalované výše uvedenou bytovou jednotku k užívání a žalovaná byla povinna hradit nájemné a zálohy na služby za užívání této bytové jednotky. Žalovaná tuto svou povinnost porušila, kdy jí vznikl na dobu nájemního vztahu dluh na nájemném ve výši 14 746 Kč (srpen 2020 – 4 406 Kč, září 2020 – 5 170 Kč, říjen 2020 – 5170 Kč), na službách za rok 2019 ve výši 8 920 Kč a na službách za rok 2020 ve výši 14 914 Kč. Po zániku smluvního vztahu uplynutím sjednané doby, žalovaná předmětný byt nevyklidila a užívala jej i nadále, byla tak povinna za toto užívání hradit částky odpovídající nájemnému a zálohám na služby. Žalovaná ani tuto povinnost nesplnila, vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení za měsíce listopad a prosinec 2020 ve výši 10 340 Kč, tj. 2 x 5 170 Kč. 11. Dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 12. Dle ust. § [číslo] obč. zák.ž, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 13. Dle ust. § 2991 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení došel soud k názoru, že žaloba je důvodná. 15. Předmětem nájemní smlouvy je poskytnutí nájemci užívání bytu a povinnost nájemce platit pronajímateli nájemné a úhrady za poskytnuté služby spojené s tímto užíváním. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto povinnost porušila, má žalobce nárok na úhradu těchto dlužných částek včetně příslušenství. Po skončení nájmu bytu, již žalované nesloužilo právo bydlení a užívala jej tedy bez právního důvodu, je tedy také povinna uhradit žalobci bezdůvodné obohacení. 16. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil všechny zákonné podmínky a prokázal i žalované skutečnosti, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o požadované příslušenství. 17. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci také zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 obč.zák. stanovena prováděcím předpisem tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy procesně plně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodnul soud v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud se plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že: "U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů." Statutární město Brno má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí, o čemž svědčí i fakt, že se žalobce domáhal vydání platebního rozkazu, který je výstupem řízení rozkazního. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s předmětnou vyhláškou pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka, a tedy mu byla přiznána náhradu nákladů řízení v částce 2 560 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 960 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 300 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3.