112 C 133/2022-112 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 22. 6. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 236 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla 26. 6. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 15 000 Kč. Tato částka měla být vrácena s příslušenstvím do 52 týdnů ve splátkách po 562 Kč, resp. poslední ve výši 523 Kč. Z částky 14 185 Kč tvořící poplatek byla součástí částka sjednaného úroku v pevné výši a zbytek za administrativní činnost a činnost související s inkasem splátek. Předmětem žaloby je též částka 7 500 Kč smluvní pokuty v jednotkové výši 0,1 % dluhu denně a částka 1 300 Kč poplatků souvisejících s vymáháním. Žalovaný prostředky z větší části nevrátil. 2. Opatrovník žalovaného v prvé řadě zpochybnil mezinárodní příslušnost soudu. Dále namítl, že není postavené na jisto, zda to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu s předchůdcem žalobce uzavřel. Nebyla dle jeho názoru rovněž dostatečným způsobem prověřena úvěryschopnost, když neplatná by smlouva měla být i vzhledem k výši poplatku, který má činit 14 185 Kč, ve výši neodpovídající první straně smlouvy samotné. Úrok je sjednán v nepřiměřené výši, stejný osud sdílí i výše RPSN. Smluvní pokuta není blíže specifikována. Současně má opatrovník za to, že dle textu byli účastníci smlouvou vázáni a smlouva měla účinky pouze do 25. 6. 2021, což platí i pro požadavek na zaplacení smluvní pokuty. 3. Žalobce v replice k vyjádření uvedl, že místní příslušnost soudu je dána, když plněno bylo v obvodu zdejšího soudu. Výše úroku je zcela v pořádku, když je ve smlouvě dán pevnou částkou za celé období, ostatní platby jsou pak stanoveny za sjednané služby a dále za pojištění ve výši 1 560 Kč. Výše všech plateb byla žalovanému známa při uzavírání smlouvy, nemůže být tedy smlouva neplatná s ohledem na jejich výši. Totéž platí i pro RPSN. Smluvní pokuta byla sjednána jasně a výše nepřekračuje judikatorní limity, je též zřejmé, za porušení, jaké povinnosti je třeba pokutu zaplatit. K prověření úvěryschopnosti žalobce uvedl, že prověřil čistý příjem i výdajovou stránku, když je třeba rozsah a hloubku zjišťování přizpůsobit výši poskytované částky. 4. Předchůdce žalobkyně, jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, spolu dne 26. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž, měl žalovaný obdržet částku 15 000 Kč s úrokem v pevné částce 7 651 Kč hrazeným spolu s dalšími poplatky ve výši 4 974 Kč a pojištěním ve výši 1 560 Kč jistinou v 52 týdenních splátkách po 562 Kč (poslední 523 Kč). Jako kontaktní adresa byla uvedena adresa v [obec] i na [země]. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % dlužné částky denně, za upomínku 300 Kč a za spuštění režimu vymáhání poplatek 1 000 Kč (body 6.1, 6.3 a 6.4 obchodních podmínek). Z výpočtu smluvní pokuty a úroku z prodlení je zřejmé, že žalovaný nepravidelnými platbami uhradil pouze částku ve výši 3 162 Kč, nic dalšího. Z předložených materiálů plyne, že žalovaný neměl v době sjednání smlouvy žádnou exekuci a neměl figurovat v žádné z dostupných evidencí dlužníků, uváděl příjem svůj ve výši 25 579 Kč a domácnosti dále 50 000 Kč, zatímco svoje výdaje částkou 10 000 Kč, když měl být svobodný a bydlet s rodiči. Předloženy při uzavírání smlouvy měly být pracovní smlouva a výplatní pásky. K platbám měl být žalovaný vyzýván kromě níže uvedených upomínek též dopisy z 24. 9., 22. 10. a 19. 11. 2020, nebyly nicméně dokládány podací archy. Dopisem z 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k plnění, když oznámení o postoupení pohledávky (dle smlouvy z 28. 1. 2022) bylo zasláno 1. 2. 2022. Opětovná výzva k plnění byla zaslána 20. 5. 2022. 5. V prvé řadě soud vypořádal námitku opatrovníka týkající se nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu. Je zřejmé, že v době sjednání smlouvy byl žalovaný osobou s udávaným bydlištěm v obvodu zdejšího soudu, kde rovněž mělo docházet k plnění jeho závazku dle zákaznické karty, pročež je na místě uplatnit ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012. Odkázat lze rovněž na závěry rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Hypoteční banka a. s. v . Udo Mike Lindner (dostupný rovněž v systému ASPI pod č. C -327/10), které se sice týkalo hypotečního úvěru, není však důvodu neuplatnit jeho závěry i zde. Dle obchodních podmínek byl žalovaný povinen sdělit změnu adresy, resp. údajů, kterými byl identifikován ve smlouvě (čl. 7 podmínek), v takovém případě jejich neohlášenou změnou a bezpodmínečným trváním na žalobě v místě bydliště by bylo možné docílit absurdního závěru, že to bude nedostižný žalovaný, který bude blokovat možnosti žalobce se domoci uhrazení své pohledávky. Je tak na místě považovat za příslušný ten soud, v jehož obvodu se žalovaný zdržoval v době sjednání závazku. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je ještě nižší než žalobou avizovaný, je právě na něm. Přestože žalovaný ústy svého opatrovníka zpochybnil, že by to byl právě on, kdo úvěr sjednal, soud je jiného názoru. Tomu, že úvěr byl poskytnut osobě žalovaného, nasvědčuje jeho opakované, byť drobné hrazení. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. 7. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se podává paušální částka výdajů v rozsahu 10 000 Kč. Dle názoru soudu je třeba přistupovat ke každé podobné kauze individuálně, tedy zhodnotit informace získané od klienta, posuzované doklady a postavit je do kontextu s částkou, která měla být předmětem smlouvy. 8. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobkyně za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. K tomuto závěru soud dospěl i při vynechání dalšího příjmu domácnosti žalovaného uváděného v kartě klienta. I tak lze totiž celkovou měsíční splátku cca ve výši 2 250 Kč považovat za relativně splatitelnou při příjmu ve výši 25 500 Kč. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobkyně. Jakkoli nebyly předkládány další podrobnosti, nelze ze spotřebitele sejmout určitou míru vlastní zodpovědnosti za svoje kroky, když v zákaznické kartě bylo uvedeno, že žije s rodiči a je svobodný, nebylo uvedeno ničeho o vyživovací povinnosti jako dalším zdroji potenciálních výdajů. Odpovědnost za správnost podepsaných informací musí nést rovněž spotřebitel. 9. Ve vztahu k potenciálně jiné výši dluhu zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení, a to při předložení výpisů výpočtu smluvní pokuty, z nichž bylo patrné, jakým způsobem byl proveden zápočet, i jaké splátky byly hrazeny a kdy, stejně jako to, za j