115 C 104/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne 24. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 49 858,10 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 17. 6. 2018 uzavřena rámcová smlouva (včetně dodatku č. 1 ze dne 7. 6. 2019), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky formou kontokorentu do výše limitu 50 000 Kč k účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a následně dne 9. 8. 2021 došlo k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 49 858,10 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3 555,23 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 24. 8. 2022 vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 840 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 840 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 840 Kč od 4. 8. 2022 do zaplacení, částečně zpět. Důvodem částečného zpětvzetí byla úhrada žalovaného dne 4. 8. 2022, tj. po podání žaloby. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Dne 17. 6. 2018 byla mezi účastníky uzavřena rámcová smlouva [číslo] o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. 6. Dodatkem č. 1 k rámcové smlouvě ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla kontokorent až do výše 50 000 Kč, který měl být splacen vždy do jednoho roku od jeho čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se žalovaný z kladných čísel dostal do mínusu, tj. do jednoho roku od přečerpání běžného účtu. 7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč. Příjmy a výdaje žalovaného nebyly ověřovány. Žalovaný neměl záznam v bankovním registru klientských informací. 8. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu účtu bylo zjištěno, že žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, když na běžném účtu nezajistil kladný zůstatek. Žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 49 858,10 Kč, na svůj dluh uhradil částku v celkové výši 1 479,16 Kč (dne 1. 2. 2021 částku 756,16 Kč a dne 13. 4. 2021 částku 722,87 Kč a 0,13 Kč). 9. Dopisem ze dne 9. 8. 2021 žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 18. 8. 2021. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou 20. V posuzované věci žalovaný uvedl výši svého příjmu, žalobkyně však jiným způsobem, mimo ověření žalovaného v bankovním registru informací, nezjišťovala a neposuzovala schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumala pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádala si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sama aktivně neprovedla žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedla, že při posuzování příjmů žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného a to vzhledem k výši poskytovaného úvěru. 21. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a operovala pouze s údaji, které jí byly sděleny žalovaným bez toho, že by se alespoň pokusila ověřit jeho příjmy a výdaje. Takový postup žalobkyně však nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 22. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od p