116 C 274/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 59 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů, které byly žalované právním předchůdcem žalobce poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 1. 7. 2019 a ze dne 26. 9. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], nyní pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) uzavřel s žalovanou dne 26. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě smlouvy [číslo] byl žalované poskytnuta úvěr výši 13 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 390 Kč celkovou částku ve výši 23 400 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 13 000 Kč a poplatkem ve výši 10 400 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 2 600 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 19. 11. 2020. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když uhradila celkem částku ve výši 4 820 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 2 600 Kč započetl na úhradu úroku, v částce 1 039,96 Kč na úhradu administrativního poplatku a v částce 1 040,04 Kč na úhradu inkasního poplatku. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovanou učiněna dne 8. 10. 2020. 5. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 26. 9. 2019 soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy rozvedená, žila s dalším rodinným příslušníkem v nájmu a neměla žádnou vyživovací povinnost. Pracovala jako prodavačka u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč. Mezi příjmy byla zahrnuta také státní podpora ve výši 7 780 Kč, oba příjmy byly dle zatrhnutých políček ověřeny výplatními páskami a složenkami-příjmy. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 14 322 Kč, kdy částka ve výši 5 500 Kč představovala polovinu výdajů na bydlení, částka 3 800 Kč osobní výdaje, částka ve výši 5 022 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky. Použitelný příjem tak byl zjištěn ve výší 13 458 Kč. 6. Dne 1. 7. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě smlouvy [číslo] byl žalované poskytnuta úvěr výši 46 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 80 týdenních splátek ve výši 1 116 Kč, poslední splátka ve výši 1 076 Kč, celkovou částku ve výši 89 240 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 46 000 Kč a poplatkem ve výši 43 240 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 7 820 Kč, administrativního poplatku ve výši 9 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 26 220 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 11. 1. 2021. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když uhradila celkem částku ve výši 21 723 Kč, kterou právní předchůdce žalobce v částce 7 820 Kč započetl na úhradu úroku, v částce 7 348 Kč na úhradu administrativního poplatku a v částce 6 555 Kč na úhradu inkasního poplatku. Poslední úhrada na tuto pohledávku byla žalovanou učiněna dne 8. 10. 2020. 7. Z karty zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 1. 7. 2019 soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalovaná byla ke dni uzavření smlouvy vdaná, žila s dalším rodinným příslušníkem v nájmu a neměla žádnou vyživovací povinnost. Pracovala jako prodavačka u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 200 Kč. Mezi příjmy byla zahrnuta také státní podpora ve výši 7 780 Kč, oba příjmy byly dle zatrhnutých políček ověřeny výplatními páskami a složenkami-příjmy. Měsíční výdaje byly uvedeny v částce 7 555 Kč, kdy částka ve výši 2 000 Kč představovala třetinu výdajů na bydlení, částka 3 800 Kč osobní výdaje, částka ve výši 1 755 Kč představovala splátku jiného úvěru/zápůjčky. Použitelný příjem tak byl zjištěn ve výší 17 425 Kč. 8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 4. 2. 2022 na adresu [adresa žalované]. 9. Žalovaná žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 14. 4. 2022, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 19. 4. 2022. Žalobce tak požaduje na základě smlouvy [číslo] zaplacení jistiny ve výši 13 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 233,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 789,83 Kč, úroku z prodlení od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 13 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 25,35 % od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 13 000 Kč. Zaplacení zbývajících poplatků žalobce nepožaduje. Na základě smlouvy [číslo] se pak žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 46 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 805,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 566,90 Kč, úroku z prodlení od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 46 000 Kč a úroku z úvěru ve výši 20,74 % od 8. 1. 2022 do zaplacení z částky 46 000 Kč. Zaplacení zbývajících poplatků žalobce nepožaduje. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Právní předchůdce žalobce uzavřel obě smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná dosahovala dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jejími měsíčními výdaji, že jí zůstával dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smluv. Soud nedospěl k závěru, že by uzavřené smlouvy byly v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatné. 15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení však soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikly uzavřením smluv dle [číslo] a násl. občanského zákoníku závazkové vztahy, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalované dohodnuté peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč a 46 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaná však tuto svoji povinnost porušila, když nepravidelnými platbami v různé výši uhradila v případě smlouvy [číslo] pouze částku 4 820 Kč, v případě smlouvy [číslo] částku 21 723 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení obou pohledávek na žalobce, je tento oprávněn pohledávky vymáhat. 16. Soud však shledal obě smlouvy neplatné pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Tyto poplatky u smlouvy [číslo] činí celkem 7 800 Kč, což představuje 60 % poskytnuté částky, v případě smlouvy [číslo] je to pak dokonce 77 % poskytnuté částky (35 420 Kč). Výše těchto poplat