119 C 6/2023-67 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13.069 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 30.5.2021 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 30.6.2021. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě shora označených smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 11.300 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci částku 11.300 Kč s příslušenstvím do 30.7.2021 Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách právního předchůdce žalobce. Po verifikaci žádosti žalované verifikační platbou převedl právní předchůdce žalobce finanční prostředky bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, právní předchůdce žalobce uplatnil nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 ve znění pozdějších dodatků, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Celková hodnota postoupené pohledávky činila ke dni postoupení 13.219 Kč, sestávala z nesplacené jistiny ve výši 11.300 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1.769 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce se dále domáhá nákladů účelně vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč Smluvní pokutu nárokuje ve výši 0,1´% z z dlužné pohledávky ve výši 11.300 Kč za období od 31.7.2021 tj. den následující po splatnosti půjčky do 3.1.2022. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30.5.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla částka 11.300 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit do 30.6.2021. Způsob poskytnutí byl stanoven na účet č.ú. [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 306. 2021 soud zjistil, že touto smlouvou byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11.300 Kč do 30.7.2021, délka splatnosti 60 dní. Z obchodních podmínek soud zjistil bližší podmínky poskytnutí úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31.1.2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Z upomínky ze dne 13.8.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 22.8.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. ZZ oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2022 soud zjistil, že žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 1.2.2022 oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Z poštovního podacího archu ze dne 4.2.2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámení žalované zaslal. Z předžalobní výzvy ze dne 2.6.2022 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z poštovního podacího archu ze dne 6.6.2022 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z výpisu z detailu účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že dne 31.5.2021 byla na účet žalované zaslána částka 11.300 Kč. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce soud zjistil, že dne 30.5.2021 obdržel právní předchůdce žalobce od žalované platbu 0,01 Kč. Z výpisu z úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22.6.2022 soud zjistil, že žalobce účtuje cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalované. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové oddíl C, vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví, činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 17.1.2023 soud zjistil, že majitelkou účtu, na který byla právním předchůdcem žalobce zaslána částka ve výši 11.300 Kč, č.ú. [bankovní účet], byla v květnu 2021 žalovaná. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 30.5.2021 a následně dne 30.6.2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 31.5.2021 částku 11.300 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jakožto podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení smluvní pokuty, paušální náhrady nákladů řízení a nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy její předmět převzala a čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 11.300 Kč, je povinna takto čerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná právnímu předchůdci žalobci a žalobci neuhradila ničeho, resp. žalovaná toto tvrzení v řízení nijak nerozporovala, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou 11.300 Kč a částkou vrácenou 0 Kč. S ohledem na právně uvedené soud tedy žalobě v této části vyhověl, a to ve výroku I. tohoto rozsudku a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit částku ve výši 11.300Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení, je tak v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24.10.2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 2.6.2022, který byl dne 6.6.2022 předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ust. § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. 9.6.2022 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat den 8.9.2022. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 13