13 C 162/2022-99 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2022 domáhal zaplacení žalované částky 635 744 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 635 744 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, a to z titulu pracovní úrazu, který měl žalobce u žalovaného utrpět při plnění pracovních úkolů dne [datum]. Žalobce se domáhal úhrady bolestného (28 000 Kč), ztížení společenského uplatnění (600 000 Kč) a znalečného ve výši (7 744 Kč). 2. Podáním doručeným soudu dne 6. 2. 2023 vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět co do částky 635 744 Kč, přičemž zpětvzetí odůvodnil úhradou předmětné částky pojišťovnou dne [datum]. Soud řízení částečně zastavil co do částky 635 744 Kč usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 22. 4. 2023. 3. Žalobce trval na úhradě zákonných úroků z prodlení ve výši 26 388 Kč a nákladů řízení. 4. Žalovaný uvedl, že žaloba byla podána předčasně. Žalobce poskytl vyplněné formuláře pro poskytnutí plnění pojišťovnou až 3. 1. 2023. Žalovaný neuznal v této souvislosti ani úroky z prodlení, jelikož nemohl ovlivnit plnění od pojišťovny, proto za toto prodlení není odpovědný. Předčasnost žaloby dále žalovaný spatřoval v komunikaci mezi účastníky řízení, přičemž poslední výzva k úhradě byla až do 15. 12. 2022. Žalobce přesto podal žalobu už 15. 12. 2022. Ohledně nákladů řízení navrhl žalovaný postup dle § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti sporu (pracovněprávní spor, žalovaný nemohl ovlivnit postup pojišťovny ohledně uspokojení nároku žalobce). 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl zaměstnavatelem žalobce a že dne [datum] se žalobci stal pracovní úraz při plnění pracovních povinností. Jednalo se o [anonymizována čtyři slova], která vyústila v [anonymizováno] [role v řízení] mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], přičemž došlo k [anonymizováno] [role v řízení]. 6. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (s tímto postupem vyslovili souhlas) a z předložených listinných důkazů učinil ve vztahu ke zbývajícímu předmětu sporu tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 7. Žalobce uplatnil u žalovaného nároku z pracovního úrazu (bolestné, ztížení společenského uplatnění, znalečné) výzvou ze dne 3. 10. 2022, ve které vyzval žalovaného k poskytnutí náhrady za újmu na zdraví, a to nejpozději do 24. 10. 2022 (výzva č.l. 35). Žalovaný nárok žalobce zpochybnil přípisem ze dne 30. 11. 2022, a to ve vztahu k výši uplatněného nároku (rozdílné hodnocení bolestného) a dále ve vztahu k již vyplaceným částkám (přípis žalovaného č.l. 88). Na uvedené reagoval žalobce dne 6. 12. 2022, který na výši uplatněného nároku trval v požadované výši. Lhůtu k úhradě stanovil do 15. 12. 2022 (přípis č.l. 89-90). Příslušné formuláře k vypořádání nároku pojišťovnou byly pojišťovně zaslány [datum] (přípis č. l. 51v). 8. Právním posouzením zbylého předmětu řízení v podobě úroků z prodlení dospěl soud k závěru, že tento nárok je důvodný. 9. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném pro projednávanou věc, dále jen („ zákoník práce“), zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Dle soudu mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný byl zaměstnavatelem žalobce a že dne [datum] se žalobci stal pracovní úraz při plnění pracovních povinností. Odpovědnost za odškodnění takového pracovního úrazu v podobě náhrady nemajetkové újmy (bolestného a ztížení společenského uplatnění) vznikla žalovanému jako zaměstnavateli žalobce. Splatnost uplatněného nároku dle soudu zákoník práce neupravuje, a proto je nutné subsidiárně použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen„ o. z.“). Dle soudu lze náhradu nemajetkové újmy považovat jako jeden z nároků na náhradu škody (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. II.ÚS 2149/17). 10. Podle ustálené judikatury za staré právní úpravy (zákon č. 40/1964 Sb.) platilo, že doba splatnosti závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem, a nebyla-li dohodnuta, platí podle § 563 obč. zák., že dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy by o plnění věřitelem požádán (srov. rozsudek ze dne 31. července 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013). Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Dle soudu jsou shora uvedené závěry plně aplikovatelné na úpravu v o. z., a to konkrétně dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Soud dospěl proto k závěru, že nárok na poskytnutí nemajetkové újmy byl splatný na základě výzvy žalobce ze dne 3. 10. 2022, ve které vyzval žalovaného k poskytnutí náhrady za újmu na zdraví, a to nejpozději do 24. 10. 2022. Dnem následujícím se žalovaný dostal s úhradou svého dluhu do prodlení (§ 1968 o. z.). Dle soudu tedy žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši dle výroku I. rozsudku (srov. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl dle výroku I. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř). 12. Argumentaci žalovaného týkající se přístupu žalobce ohledně poskytnutí podkladů pojišťovně, případně neodpovědnosti žalovaného za prodlení v důsledku prodlení pojišťovny, vyhodnotil soud jako nedůvodnou. Odpovědnost za náhradu škody z titulu pracovního úrazu vzniká přímo zaměstnavateli. Ten je tak osobou povinnou k úhradě závazku vzniklého z deliktu. Následný vztah mezi pojišťovnou a zaměstnavatelem (žalovaným) na odpovědnosti žalovaného za náhradu škody a úroky z prodlení ničeho nemění. Proto uvedené námitky nejsou relevantní. Ani dle soudu nebyla žaloba podána předčasně, jelikož první výzva k úhradě stanovila splatnost do 24. 10. 2022, tj. před podáním žaloby. 13. Výrok II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti žalovanému jako účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. (částečné zpětvzetí důvodného návrhu pro chování žalovaného v podobě úhrady za pracovní úraz). 14. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 3 100 Kč/úkon – celkem 5 úkonů, tj. 15 500 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, jimiž jsou příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, částečné zpětvzetí, písemné podání ve věci samé ze dne 20. 7. 2023, podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu v celkové výši 1 500 Kč. Dále má zástupce žalobce nárok na náhradu DPH ve výši 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 3 570 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 20 570 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 15. Předmětem sporu bylo odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění z titulu pracovního úrazu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, platí, že ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Uvedené závěry lze z logiky věci aplikovat rovněž na odškodnění pracovněprávních nároků z titulu pracovního úrazu v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, jež soud rovněž uvedeny v § 2958 o. z., přestože způsob jejich odškodnění stanoví zákoník práce. Dle soudu se jedná svou povahou o stejnou věc. 16. Důvody pro postup dle § 150 o. s. ř. soud v projednávané věci neshledal. Důvody tvrzené žalovaným (pracovněprávní spor, žalovaný nemohl ovlivnit postup pojišťovny ohledně uspokojení nároku žalobce) dle soudu nejsou důvody hodné zvláštního zřetele, aby soud přistoupil k mimořádnému a výjimečnému postupu v podobě nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení.