13 C 17/2023-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 779,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] (smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží) uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč. Prostřednictvím uvedeného revolvingového úvěru měla žalovaná čerpat částku 36 763,25 Kč. Dluh k uvedené smlouvě činí celkem částku 22 118,91 Kč (splátky do zesplatnění 4 563,40 Kč, doplatek jistiny 16 731,78 Kč, smluvní pokuta ve výši 382 Kč, úrok z prodlení 91,73 Kč poplatky ve výši 350 Kč). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě žalované poskytla úvěr ve výši 4 613 Kč na nákup zboží. Uvedená částka se skládá z jistiny ve výši 1 459 Kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 1 026,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 144,40 Kč a úroků z prodlení ve výši 31 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Dne [datum] žalovaná s žalobkyní podepsaly listinu nazvanou„ úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo]“, dle které bylo dohodnuto, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované částku ve výši 4 613 Kč na úhradu mobilního telefonu u prodejce [právnická osoba], kterou měla žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to v 18 splátkách po 319 Kč. K osobě žalované bylo zjištěno, že pracuje jako [anonymizována dvě slova] s čistou mzdou 9 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a bydlí v pronajatém bytě, je [anonymizováno], měsíční příjem domácnosti 29 000 Kč, ostatní výdaje 1 663 Kč (úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] + smlouva o obchodním zastoupení [číslo] + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]). Shora uvedená částka byly prodejci vyplacena, a to dne [datum] (doklad o poskytnutí platby úvěru ve výši 4 613 Kč). Na jistinu byla ze strany žalované uhrazena částka 3 692 Kč (tabulka umoření ke smlouvě [anonymizováno] [číslo] + přehled plateb pro smlouvu č. [anonymizováno] [číslo]). Žalovaná byla v prodlení s úhradou splatných splátek, na což byla upomínána (oznámení ze dne 28. 8. 2019), a proto došlo k 16. 5. 2021 k zesplatnění úvěru (zesplatnění úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] vč. dodejky). 5. Dne [datum] žalovaná s žalobkyní podepsaly listinu nazvanou„ úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo]“, dle které bylo dohodnuto, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované částku ve výši 9 000 Kč na úhradu zboží. Součástí uvedené smlouvy o úvěru bylo ujednání o poskytnutí úvěrového rámce do výše 50 000 Kč. K osobě žalované bylo zjištěno, že pracuje jako [anonymizována dvě slova] s čistou mzdou 9 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a bydlí v pronajatém bytě, je [anonymizováno], měsíční příjem domácnosti 35 000 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Minimální výše splátky se odvíjela dle čerpání úvěru (smlouva o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] informace o kreditní kartě + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo]). Čerpání částek je patrné z přehledu plateb, přičemž na revolvingový úvěr byla čerpána částka 36 763 Kč, přičemž byla uhrazena částka 23 124 Kč a na jistině tedy zůstává částka 13 639,25 Kč (přehled plateb + výpisy z účtu kreditní karty od 5. 1. 2021 do 5. 5. 2021 O prodlení s úhradou splátek byla žalovaná upomínána (upomínka ze dne 25. 1. 2021 + upomínka ze dne 25. 2. 2021), a proto došlo k 26. 5. 2021 k zesplatnění úvěru (zesplatnění úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] vč. dodejky). 6. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky i předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka vč. podacího archu). 7. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku + úvěrové podmínky soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 8. Schopnost žalované řádně hradit úvěry byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovanou v žádostech o poskytnutí úvěru. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne [datum] a ještě před jednáním dne usnesením ze dne [datum]. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 16. 2. 2023, kde obecně popsala popis hodnocení úvěryschopnosti, nicméně ke zkoumání úvěryschopnosti žalované konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy rovněž nedoplnila. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěryschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 9. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 11. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 neprokázala, že řádně zkoumala úvěryschopnost žalované. 12. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalované, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. 13. Pokud tedy byly následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřeny úvěrové smlouvy jsou tyto smlouva neplatné jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala. 14. V řízení bylo prokázáno, že na revolvingový úvěr byla čerpána částka 36 763 Kč, přičemž byla uhrazena částka 23 124 Kč a na jistině tedy zůstává částka 13 639,25 Kč s tím, že u úvěru ve výši 4 613 Kč byla poskytnuta tato částka a byla na jistinu uhrazena částka 3 692 Kč s tím, že zbývá uhradit 921 Kč. 15. Z hlediska výpoč