14 C 284/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 11. 10. 2021 (podána téhož dne) se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 28 401 Kč na jistině, smluvní pokuty a příslušenství, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 2. 2021, č. sml. [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne 8. 3. 2021 částku ve výši 27 500 Kč + 2 500 Kč provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaný byl povinen dluh splatit ve 40 splátkách po 1 050 Kč měsíčně počínaje 20. 3. 2021. Žalovaný dluh nesplnil řádně a včas. 2. Žalovaný se během řízení nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 23. 2. 2021 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, č. sml. [číslo], jak vyplývá z úvěrové smlouvy. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s ročním úrokem 21,05 %, žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 3. 2021. 6. Z potvrzení ČSOB banky ze dne 10. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně dne 8. 10. 2021 odeslala na bankovní účet žalovaného částku 27 500 Kč. Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobkyně téhož dne odeslala částku 2 500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu než byl účet, na který žalobkyně poukázala částku 27 500 Kč, přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka 2 500 Kč, byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou). 7. V době uzavírání smlouvy měla žalobkyně ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: čestné prohlášení ze dne 23. 2. 2021, z kterého se podává dluh u věřitele„ [příjmení]“ s měsíční splátkou 2 500 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, domácnost jednočlenná, příjem 21 663 Kč měsíčně (výplatní lístek 12/2020 a 1/2021, výpis z účtu u [příjmení] [příjmení] za 1/2021). Z nájemní smlouvy a jejích dodatků vyplývá nájemné 12 000 Kč měsíčně a služby/energie 2 000 Kč měsíčně. 8. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak poskytnuté peněžní prostředky nevrátil řádně a včas, když zaplatil toliko částku ve výši 3 208 Kč (tvrzení žalobkyně na č. l. 19, přičemž se v řízení neprokázal jiný údaj). Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou upomínek, a nakonec i předžalobní upomínkou (Upomínky pro smlouvu [číslo] Zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 24.8.2021 včetně podacího lístku, Potvrzení České pošty, s. p.) 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků (a to ještě v omezeném rozsahu). 10. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc se aplikuje úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobkyně byla osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 13. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně předložila určité doklady o příjmové a výdajové stránce žalovaného v době sjednávání úvěrové smlouvy, avšak z nich vyplynulo, že by žalovanému zůstávalo na živobytí jen 5 163 Kč měsíčně. Tato částka by měla dostačovat na život jedné dospělé osoby, což dle názoru soudu není adekvátní. Uvedená suma nepočítá s běžnými výdaji jako připojení k internetu, výdaje na mobilní telefon a jeho síť, ošacení, stravné. Nad to žalovaný již jednu půjčku měl, tudíž o jeho solventnosti vyvstávaly pochybnosti. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, když po takto provedeném posouzení úvěruschopnosti poskytl dlužníku další úvěr se splátkou 1 050 Kč měsíčně (pak by žalovanému zbývalo jen 4 100 Kč měsíčně). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. 15. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je proto povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.) Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Žalovaný ale už vrátil 3 208 Kč, proto je žaloba důvodná jen do výše rozdílu, tj. 24 292 Kč a ve zbytku je třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vra