17 C 145/2023-16 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.6.2023 se žalobce domáhal vyklizení bytové jednotky [číslo] nacházející se v 3. nadzemním podlaží budovy [adresa] v [katastrální uzemí], [obec], na adrese [adresa žalované], že žalovaná tento byt užívá po skončení nájmu ukončeného výpovědí ze strany žalobce ze dne 21.4.2023. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. 5. Žalobce je vlastníkem bytu [číslo] který se nachází v bytovém domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], k.ú. [část obce], který stojí na pozemku parc. [číslo] – o výměře 1299 m2 a je veden u [katastrálního úřadu] na [list vlastnictví] (uvedené zjištěno z [list vlastnictví]). 6. Dne 15.6.2021 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem by nájem bytu [číslo] který se nachází v třetím nadzemním podlaží domu [adresa], č.o. [anonymizováno], na adrese [adresa]. Nedílnou součástí uzavřené nájemní smlouvy byl evidenční list. Dle kterého žalovaná byla měsíčně povinna hradit za užívání bytu částku ve výši 15.540 Kč, a to s účinností od 1.3.2023 (uvedené bylo zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 15.6.2021 a evidenčního listu účinného od 1.3.2023). 7. Ke dni 6.4.2023 žalovaná dlužila žalobci za užívání bytu celkem částku ve výši 62.160 Kč, a to za 12/2022, 01/2013, 02/2013 a 03/2013 (uvedené bylo zjištěno z konta uživatele). 8. Výzvou ze dne 22.3.2023 odeslané žalované prostřednictvím České pošty s.p. dne 24.3.2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 46.620 Kč. Jednalo se o dlužné nájemné a zálohy na služby za období od 12/2022 do 02/2023 s tím, že žalovaná byla poučena o možnosti ukončení nájemního vztahu výpovědí, a to bez výpovědní doby, dále byla poučena o možnosti vyklizení bytu a vzniku dalších nákladů. Žalované byla poskytnuta k nápravě lhůta 7 dnů od doručení výzvy. (uvedené bylo zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě dluhu na nájemné, zálohách za služby a jejich vyúčtovaní a výzvy k nápravě ze dne 22.3.2023 vč. podacího lístku a nedoručení obálky). 9. Dne 21.4.2023 byla žalované dána z důvodu nezaplacení nájemného za období od 12/2022 do 03/2023 v celkové výši 62.160 Kč výpověď z nájmu bytu [číslo] který se nachází v třetím nadzemním podlaží domu na adrese [ulice a číslo] a který žalovaná užívá na základě nájemní smlouvy ze ne 15.6.2021. Žalovaná byla poučena, že nájem bytu skončí doručením výpovědi. Žalovaná byla dále poučena, že má právo proti výpovědi vznést námitky a dále byla poučena o možnosti podat do dvou měsíců ode dne, kdy byla doručena výpověď, návrh u soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná. Výpověď byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. a uložena dne 24.4.2023, následně byla dne 11.5.2023 vrácena odesílateli jako nedoručená. (uvedené bylo zjištěno z výpovědi z nájmu bytu ze dne 21.4.2023 vč. nedoručené obálky). 10. Z výše uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalované vzniklo k předmětnému bytu [číslo] právo nájmu, sjednané na dobu neurčitou od 1.7.2021, přičemž vlastníkem domu, v němž se byt nachází, je žalobce. Z výpovědi z nájmu bytu a dokladu o doručení vzal soud za prokázáno, že žalované po doručení výpovědi skončil nájem bytu ke dni 24.4.2023. 11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne 15.6.2021 nájemní vztah ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). V tomto závazkovém vztahu vystupovali žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce. Předmětem by nájem bytu [číslo] který se nachází v třetím nadzemním podlaží domu [adresa], č.o. [anonymizováno], na adrese [ulice a číslo] o velikosti 3+0. Nájem byl uzavřen s účinností od 1.7.2021 na dobu neurčitou. Nájem bytu zanikl písemnou výpovědí žalobce ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 1,2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění. Výpověď z nájmu bytu byla žalované dána z důvodu neplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Výpověď z nájmu bytu byla doručena žalované ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku dne 24.4.2023. Nájemní poměr zanikl doručením výpovědi tj. ke dni 24.4.2023. Od tohoto okamžiku žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu. Soud proto žalobě ve smyslu ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit. Při posouzení otázky, zda v daném případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2640/2016). 13. Jde-li o žalobu na vyklizení bytu, byla soudní praxe usměrněna stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů dále jen obč. zák.), se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud i při řešení obdobných věcí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 915/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. I. ÚS 2569/12 - a ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1531/2011 - ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12). Podle ustálené soudní praxe rovněž není pochyb, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný, tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení domáhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 410/2013, nebo ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2791/2014, a odůvodnění již shora uvedeného usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 3942/12). 14. Žalovaná svým jednáním porušila své základní povinnosti nájemce, kdy řádně a včas nehradila sjednané nájemné tj. toto její chování bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto se příp. nemůže dovolávat toho, že vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce toliko využívá prostředků, které mu k ochraně jeho zájmů poskytuje právní řád. Dále soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, ostatně to nebylo ani ze strany žalované tvrzeno, že by se proti podané výpovědi bránila návrhem podaným u soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, jak byla poučena v rámci výpovědi z nájmu bytu ze dne 21.4.2023. 15. Výrok II. je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalobci byla na náhradě nákladů přiznána částka ve výši 5.600 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za sepis výzvy k nápravě a ve výši 300 Kč za sepis žaloby. 16. Při rozhodování o nákladech žalobce vzniklých v souvislosti s právním zastupováním v tomto řízení vycházel soud z nálezů Ústavního soudu ze dne 13.8.2012 sp. zn. II.ÚS 2396/09, ze dne 23.11.2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12, dle kterého u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. 17. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.