2108 C 19/2022-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 5. 10. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že na základě dohody o provedení práce žalovaná pracovala pro žalobce s tím, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Žalované vznikl schodek při odevzdání tržby dne 10. 9. 2020 ve výši 8.200 Kč a schodek v podobě nevrácení zálohy ve výši 5.000 Kč, kterou žalovaná přijala do pokladny dne 3. 12. 2019. Žalovaná tento schodek co do důvodu i výše uznala, mezi účastníky byla dne 9. 2. 2021 uzavřena dohoda o náhradě škody na částku celkem 13.100 Kč, žalovaná však uhradila pouze částku 1.100 Kč. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky, ve které byla žalované stanovena lhůta k zaplacení do 25. 7. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne 7. 11. 2019 dohodu o provedení práce, dle které žalovaná nastoupila do práce dne 7. 11. 2019, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2019, druh práce byl sjednán pokladní. Účastníci dne 7. 11. 2019 uzavřeli dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Žalovaná uzavřela s žalobcem dne 19. 11. 2019 dohodu o provedení práce, dle které žalovaná nastoupila do práce dne 11. 1. 2020, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2020, druh práce byl sjednán pokladní, obsluha wellness. Účastníci dne 19. 11. 2019 uzavřeli dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Z dohody o náhradě škody ze dne 9. 2. 2021 je zřejmé, že žalovaná co do důvodu a výše uznala svůj dluh za schodek na svěřených hodnotách ve výši celkem 13.100 Kč (manko ve výši 8.100 Kč ze dne 10. 9. 2020 a manko ve výši 5.000 Kč ze dne 3. 12. 2019 – správně 3. 12. 2020). Žalovaná se zavázala dluh zaplatit ve splátkách po 1.100 Kč, vždy k 15. dni v měsíci. 5. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 7. 2022 vyplývá, že žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky do 25. 7. 2022. 6. Žalobce zaslal žalované výzvu k uhrazení dluhu – předžalobní upomínku ze dne 13. 4. 2021. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce uzavřel s žalovanou dohodu o provedení práce dle § 75 a § 77 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění. Žalované vznikl schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat podle ust. § 252 a násl. zákoníku práce, a to ve výši celkem 13.100 Kč. Svůj závazek žalovaná co do důvodu i výše uznala v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění a ust. § 263 odst. 2 zákoníku práce, žalobci však částku ve výši 12.000 Kč nezaplatila. Soud proto rozhodl tak, že zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 12.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. V případě příslušenství pak soud vycházel z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy věřitel má právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení s celým dluhem ke dni 16. 2. 2022. Výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.