233 C 2/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 54 563 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] dne 21. 12. 2021, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 44 000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 64,38 %. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve splátkách po 3 303 Kč v počtu 24 měsíčních splátek. Uhradila pouze čtyři splátky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se svým plněním do prodlení, došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu 29. 8. 2022 Vedle nesplacené jistiny žalobce po žalované uplatňuje dlužný úrok ve výši 6 234,79 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za období od 31. 8. 2022 do 16. 1. 2023 ve výši 6 414,85 Kč, dále úrok z prodlení a úrok z úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2021 soud zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit žalobci úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 3 303 Kč vždy do každého 25. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,38 %. Z hodnocení klienta a výpisu záznamu z registru [příjmení] soud zjistil, že žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalované vycházel z příjmů žalované ve výši 27 435 Kč, výdajů ve výši 3 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 5 052 Kč a splátek dalších úvěrů ve výši 9 680 Kč. Z této listiny soud nezjistil, jakým konkrétním způsobem žalobce ověřil údaje uvedené žalovanou. Přípisem ze dne 22. 12. 2021 žalobce schválil výše uvedený úvěr, součástí přípisu byl splátkový kalendář ke smlouvě. Z dodejky na jméno žalované s datem uložení 23. 12. 2021 soud zjistil, že předmětné oznámení o schválení úvěru bylo žalované doručeno. Z žádosti o úpravu splátkové kalendáře ze dne 25. 5. 2022 a upraveného splátkového kalendáře ze dne 25. 5. 2022 soud zjistil, že na základě žádosti žalované žalobce povolil odklad splátky splatné dne 25. 5. 2022. Z potvrzení o provedené platbě společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla k datu 2. 12. 2021 majitelem účtu č. [bankovní účet]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 21. 12. 2021 na vrub účtu žalobce žalované vyplatil částku 44 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 12. 2022 a poštovního podacího archu z téhož data soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. 4. K výzvě soudu ohledně doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně prověření úvěruschopnosti žalované, žalobce uvedl, že v tomto směru skutková tvrzení nedoplňuje a další důkazy nenavrhuje. Uvedl pouze, že vycházel z údajů, které žalobci poskytla žalovaná. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně a to do výše 30 788 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 44 000 Kč, žalovaná uhradila dle tvrzení žalobce toliko čtyři splátky po 3 303 Kč, tj. úhrnem 13 212 Kč. V daném závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 13. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného úroku, ostatních poplatků a smluvní pokuty nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě výše uvedené smlouvy čerpala částku 44 000 Kč, na tuto uhradila toliko 13 212 Kč, je povinna vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Z titulu bezdůvodného obohacení tak žalobci náleží rozdíl mezi částkou čerpanou a uhrazenou částkou a to ve výši 30 788 Kč včetně příslušenství, tj. úroků z prodlení, neboť žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas a dostala se se svým plněním do prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis žalobce ze dne 27. 12. 2022 (předžalobní výzva), ve které žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 15-ti dnů od data odeslání výše uvedeného přípisu. Předmětný přípis byl předán k poštovní přepravě dne 27. 12. 2022, 15-ti denní lhůta tak uplynula dne 10. 1. 2023, následujícím dnem, tj. 11. 1. 2023 se tak žalovaná se svým plněním dostala do prodlení a je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., k datu 11. 1. 2023 byly stanoveny úroky z prodlení ve výši 15 %. V části, kdy se žalobce domáhá zaplacení částek specifikovaných v žalobě z titulu výše uvedené smlouvy, na základě které byl žalované poskytnut úvěr, nár