237 C 11/2023-67 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2023 domáhala zaplacení částky 84 855 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč ničeho ale žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila, že její příjem ze zaměstnání činí 19 250 Kč měsíčně, její měsíční výdaje 3 410 Kč měsíčně, náklady na jedno dítě v domácnosti 2 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení 1 400 Kč měsíčně, že žalovaná bydlí ve státním, resp. obecním bytě a že je zaměstnaná na dobu určitou, jak se podává z hodnocení klienta. Zaměstnání žalované bylo potvrzeno její pracovní smlouvou, prohlášením k ochraně osobních údajů, prohlášením k BOZP a dohodou o odpovědnosti, jak je z těchto dokumentů zřejmé. Výše mzdy žalované byla potvrzena výpisem z jejího účtu a výplatními páskami, jak se z nich podává. Měsíční splátka úvěru 50 000 Kč měla činit 3 399 Kč po 48 měsíců, jak se podává z předsmluvního formuláře. Zůstatek na účtu žalované činil ke dni 7. 11. 2017 104,27 Kč, kdy v měsíci září žalovaná z účtu vybrala dne 1. 9. 2017 částku 9 500 Kč, dne 26. 9. 2017 částku 7 450 Kč, dne 31. 10. 2017 9 500 Kč, jak se z výpisu z účtu žalované zjišťuje. Z výpisu z registru SOLUS se podává, že ke dni 19. 10.2017 žalovaná nebyla evidovaná v tomto registru. Žalobkyně dne 16. 11. 2017 zaslala žalované na účet částku 50 000 Kč, jak se podává z dokladu o vyplacení úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru ze dne 14. 11. 2017 schválila přípisem ze dne 20. 11. 2017, jak se návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a z tohoto přípisu ve spojení s jeho dodejkou podává. Žalobkyně nemohla hodnotit CBS skóre žalované, neboť žalovaná měla pouze ukončené smlouvy dříve než před 36 měsíci, jak se z hodnocení tohoto skóre podává. Protože žalovaná žalobkyni ničeho nehradila, opakovaně ji vyzvala žalobkyně k zaplacení, jak je zřejmé z výzvy ze dne 22. 1. 2018 a 22. 2. 2018. Přípisem ze dne 25. 2. 2018 žalobkyně dluh žalované zesplatnila, jak je z tohoto přípisu zřejmé. Žalovaná byla k plnění vyzvána předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2023, jak se z této výzvy ve spojení s podacím archem podává. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, jak se podává z karty klienta. 4. S ohledem na právní hodnocení věci soud neučinil žádná skutková zjištění z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek. Soud rovněž neučinil žádná skutková zjištění z informací pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ani z kopie občanského průkazu žalované. 5. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 12. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalované vycházela z tvrzení žalované mimo jiné, že její výdaje na bydlení činí částku 1 400 Kč, přestože bydlí v obecním bydlení. Konkrétními výdaji žalované (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se žalobkyně vůbec nezabývala a vycházela pouze ze stanoveného životního minima. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně poměry žalované do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak, než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit platit předpokládané splátky, nicméně z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že na tyto splátky jí nezbývaly prostředky. 13. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně výdajů žalované. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má p žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalované a nehodnotila všechny dostupné informace o žalované ve svém souhrnu, zvláště když tvrzená výše nákladů na nájemné bydlení 1 400 Kč v