244 C 31/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26.600 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 5. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [anonymizováno] [číslo] s úvěrovým limitem 30.000 Kč. Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku 29.900 Kč, která byla zaslána na bankovní účet obchodníka [právnická osoba] (úhrada kupní ceny zboží za žalovanou). Žalovaná na splátkách uhradila celkem 3.300 Kč, přičemž tato částka posloužila k dílčí úhradě jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplatila sjednané splátky, žalobkyně dopisem ze dne 18. 1. 2021 odstoupila od smlouvy. Žalobkyně uzavřenou smlouvu považuje za právní důvod, který odpadl, a domáhá se vrácení bezdůvodného obohacení. Odstoupení od smlouvy spojené s výzvou k plnění považuje žalobkyně za výzvu k vrácení poskytnuté částky. Dluh na jistině celkem činí 26.600 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes výzvu ze dne 1. 7. 2021. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 4. 8. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem 30.000 Kč, a to za účelem nákupu [anonymizována dvě slova] s kupní cenou 29.900 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 1.003 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 28,9 %. Ve smlouvě byly též žalovanou uvedeny její příjmy ve výši celkem 20.000 Kč měsíčně (hlavní příjem 18.000 Kč a vedlejší příjem 2.000 Kč) a výdaje 10.000 Kč měsíčně za nájemné/hypotéku a 800 Kč za splátky úvěrů. 5. Z výpisu z účtu ze dne 5. 8. 2020, z potvrzení o bankovním účtu ze dne 1. 4. 2019, a z výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že úvěr ve výši 29.900 Kč byl vyplacen na účet obchodníka [právnická osoba] dne 5. 8. 2020. Z výpisů z úvěrového účtu a z přehledu splátek dále plyne, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 3.300 Kč (1900 Kč dne 15. 2. 2021 a 1.400 Kč dne 22. 4. 2021). 6. Upomínkami ze dne 1. 10. 2020 a ze dne 1. 11. 2020 žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek. 7. Přípisem ze dne 18. 1. 2021 žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 33.634,70 Kč. Přípis byl předán k poštovní přepravě dne 19. 1. 2021. Následně pak žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 1. 7. 2021. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. V řízení nebylo prokázáno, že by ze strany žalobkyně došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (s ohledem na nepřítomnost žalobkyně na jednání dne 28. 11. 2023 soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů). Pokud žalobkyně vycházela pouze z velmi stručných pravidelných příjmů a výdajů uvedených žalovanou ve smlouvě o úvěru (viz odstavec 4. tohoto rozsudku), pak se jedná o posouzení zcela nedostatečné, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru má dle výše citované judikatury povinnost údaje uvedené spotřebitelem ověřovat (a to jak příjmy, tak výdaje). Vzhledem k tomu, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, je Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 4. 8. 2020 absolutně neplatná, a to s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalované bylo z úvěru celkem vyplaceno 29.900 Kč na bankovní účet obchodníka jakožto úhrada kupní ceny za zboží zakoupené žalovanou. Žalovaná na splátkách zaplatila žalobkyni celkem 3.300 Kč. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 26.600 Kč (29.900 Kč – 3.300 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 26.600 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Bezdůvodné obohacení se stává splatným na základě výzvy. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat výzvu ze dne 18. 1. 2021, zaslanou žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 19. 1. 2021. Za použití domněnky doby dojití dle § 573 občanského zákoníku tedy byla výzva ze dne 18. 1. 2021 doručena žalované dne 22. 1. 2021. Ve výzvě ze dne 18. 1. 2021 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaná je tedy od 23. 1. 2021 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však v žalobě požadovala úrok z prodlení až od 31. 1. 2021 (tj. od pozdějšího data). Soud tedy žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení od 31. 1. 2021 do zaplacení, tj. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.600 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaná v řízení netvrdila, že by snad doba k vrácení jistiny do 22. 1. 2021 nebyla přiměřená jejím možnostem, proto soud vycházel z toho, že vrácení jistiny úvěru v době do 22. 1. 2021 je přiměřené možnostem žalované. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy soud úspěšné žalobkyni, která prokázala, že žalované zaslala ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu k plnění, přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.782 Kč Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve v