29 C 128/2023-32 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou u soudu domáhal po žalované zaplacení částky 41 388 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že žalobce nabyl vlastnické právo k bytu [číslo] v budově [adresa] na adrese [ulice a číslo] v [obec], která je součástí pozemku [parcelní číslo], v k. ú. [část obce], [územní celek] (dále jen„ byt“). Žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] písemně nájemní smlouvu, kterou se žalobce zavázal přenechat žalované byt k užívání na dobu určitou do 1. 11. 2020 za účelem zajištění bytových potřeb, a žalovaná se zavázala platit nájemné a služby. Žalobce předal žalované byt k užívání. Žalovaná však v den skončení nájmu byt neodevzdala, dále jej užívala do 31. 7. 2012 a požívala služby do 31. 1. 2022. V této době 1. 11. 2020 – 31. 7. 2022 (dále jen„ předmětná doba“) činila náhrada za užívání bytu ze zákona výši dosud ujednaného nájemného za totéž užívání bytu ve smlouvě, tj. 3 893 Kč měsíčně (s účinností od 1. 2. 2022 ve výši 3 897 Kč) a náhrada za služby výši obvyklé ceny plnění, tj. odpovídající dosud ujednané úhradě za tytéž služby formou zálohy a nedoplatku dle vyúčtování ve smlouvě, tj. 677 Kč měsíčně záloha (do 31. 1. 2022) a nedoplatek dle vyúčtování za rok 2022 ve výši 4 285 Kč. Žalovaná tak nezaplatila žalobci v předmětné době náhradu za užívání bytu a náhradu za služby celkem ve výši 41 388 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu za užívání vždy do konce každého měsíce užívání. Žalovaná však nezaplatila. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu služeb po vyúčtování, když žalobce vyúčtoval služby za rok 2022 a vyzval žalovanou k zaplacení náhrady služeb ve lhůtě do 31. 7. 2022 vyúčtováním ze dne 24. 3. 2022, které došlo žalované dne 31. 3. 2022. Žalovaná však nezaplatila. Žalobce i poté vyzval žalovanou k zaplacení náhrady ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2022, která došla žalované dne 9. 12. 2022. Žalobci tak vzniklo právo i na úrok z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Z výpisu z katastru nemovitostí, nájemní smlouvy z [datum], výpočtových listů, vyúčtování služeb z 24. 3. 2022, předžalobní výzvy z 7. 12. 2022 včetně doručenky a předávacího protokolu, soud zjistil, že žalobce nabyl vlastnické právo k bytu [číslo] v budově [adresa] na adrese [ulice a číslo] v [obec], která je součástí pozemku [parcelní číslo], v k. ú. [část obce], [územní celek] (dále stále jen„ byt“). Žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] písemně smlouvu, kterou se žalobce zavázal přenechat žalované byt k užívání na dobu určitou do 1. 11. 2020 za účelem zajištění bytových potřeb, a žalovaná se zavázala platit nájemné a služby. Žalobce předal žalované byt k užívání. Žalovaná však v den skončení nájmu byt neodevzdala, dále jej užívala do 31. 7. 2012 a požívala služby do 31. 1. 2022. V této době 1. 11. 2020 – 31. 7. 2022 (dále jen„ předmětná doba“) činila náhrada za užívání bytu ze zákona výši dosud ujednaného nájemného za totéž užívání bytu ve smlouvě, tj. 3 893 Kč měsíčně (s účinností od 1. 2. 2022 ve výši 3 897 Kč) a náhrada za služby výši obvyklé ceny plnění, tj. odpovídající dosud ujednané úhradě za tytéž služby formou zálohy a nedoplatku dle vyúčtování ve smlouvě, tj. 677 Kč měsíčně záloha (do 31. 1. 2022) a nedoplatek dle vyúčtování za rok 2022 ve výši 4 285 Kč. Žalovaná tak nezaplatila žalobci v předmětné době náhradu za užívání bytu a náhradu za služby celkem ve výši 41 388 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady za užívání ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy až předžalobní výzvou ze dne 7. 12. 2022, která došla žalované dne 9. 12. 2022, a k zaplacení náhrady služeb ve lhůtě do 31. 7. 2022 vyúčtováním ze dne 24. 3. 2022, které došlo žalované dne 31. 3. 2022. Žalovaná však nezaplatila. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Dle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud právně posoudil, že žalobce a žalovaná uzavřeli písemně nájemní smlouvu, kterou se žalobce zavázal přenechat žalované byt k užívání na dobu určitou za účelem zajištění bytových potřeb, a žalovaná se zavázala platit nájemné a služby (§ 2201 o. z.). Žalobce předal žalované byt k užívání. Uplynutím doby nájmu nájem bytu zanikl. Žalovaná však žalobci byt neodevzdala. V předmětné době tedy užívala dále byt a požívala služby (tyto do 31. 1. 2022). K tomuto však žalovaná neměla žádný spravedlivý důvod. Žalovaná se tím na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Vzhledem k tomu, že nebylo vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, vzniklo žalobci právo na jeho náhradu (§ 2991 ve spojení s § 2999 odst. 1 věta prvá o. z.). Náhrada za užívání bytu činí výši dosud ujednaného nájemného ve smlouvě (§ 2295 o. z.) a náhrada za služby činí výši jejich obvyklé ceny (§ 2999 odst. 1 věta prvá o. z.). Celkem tedy dlužná částka činí 41 388 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady ve lhůtě. Žalovaná však nezaplatila (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná se tím dostala do prodlení se splněním. Žalobci tak vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 388 Kč s úrokem z prodlení z dlužné částky náhrady za užívání od 20. 12. 2022 do zaplacení a z dlužné částky náhrady služeb od 1. 8. 2022 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.), a ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení z dlužné částky náhrady za užívání za zbývající dobu do 19. 12. 2022, žalobu zamítl (výrok II.). Žalobci, který měl ve věci vlastně plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 1 656 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč za 3 úkony po 500 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále 21 % DPH, kdy náhradu nákladů řízení odměny za zastupování advokátem soud žalobci nepřiznal, neboť v daném případě lze u žalobce jako statutárního města presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit své právo bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokáta (srovnat nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 471 Kč (výrok III.).